Kalendář židovský.

Židé začínají svůj letopočet stvořením světa a to se podle nich udalo r. 3.760 př. Kr. a nebo 3.761 př. Kr. (jak jsou přesní?) Užívají či shodli se, na první variantě – tudíž jejich.

Nový rok začal letos 27. září 2003 letopočet 5.763/64 jejich kalendáře od stvoření světa. Rok 5765 začal 16. září 2004, trvá 383 dny a končí 3. října 2005. Tento rok 2005 se shoduje s roky 5765 / 66 židovské éry.

A ještě něco velmi vtipného, co je ukazuje v pravém světle - především jak si jejich rabíni všechno vysvětlí dle svého. A takový je celý Talmud.

Doba vzniku jejich kalendáře se datuje z dob babylonského zajetí 605 – 565 (anebo 586 – 516 podle jiných pramenů) př. Kr. kdy ho vypočetli jejich rabíni tam v babylonském zajetí.
Pokračují z dalších pramenů: 30. září 2000 začal rok 5761 židovské éry a byl neúplný. Měl 353 dnů a končil 17. září 2001. Další jejich rok 5762 začal 18. září 2001 a měl 354 dnů a končil 6. září 2002. Jejich kalendář je měsíční a přízpůsobuje se slunečnímu tím, že podle svých pravidel vkládá do roku třináctý - přestupný měsíc veadar. Tohle je např. u muslimů přísně zakázáno.

Židovský kalendář byl převzatý od Babyloňanů a definitivně byl upraven až v 5. století našeho letopočtu. V průběhu 19ti letého cyklu měl vždy po 7mi letech 13 lunárních měsíců. Kalendářní rok obyčejný čítal 353 – 355 dnů a prodloužený 383 – 385 dnů. Tohoto kalendáře se používá dosud pro stanovení významných židovských svátků a slavností.

Z toho všeho vyplývá, že tento kalendář je nejkomplikovanějším kalendářem všech dob. Řídí se především pohybem měsíce, ale je schopen sledovat pohyb Slunce tj. oběh země a roční doby, jako gregoriánský. Této kombinace ale dosahuje za cenu velké složitosti, že např. používá 6 různých délek roku: 353, 354, 355 a 383, 384, 385 dní. My do přestupného roku přidáváme 1 den. Židovský lunární rok trvá 354 dní a oproti slunečnímu (365) se liší o 11 dnů. Aby se vyrovnali s rokem solárním tak dodatečně vkládají do svého kalendáře měsíc čítající 29 dní a to 7krát za 19 let vždy po Adaru každý druhý, nebo třetí rok. Dotyčný měsíc se nazývá druhý Adar, neboli Adar šeni a je atributem židovského přechodného roku.

Názvy jednotlivých měsíců: 1. Nisan 30 dnů, 2. Ijar 29 dnů, 3. Sivan 30 dnů, 4. Tamuz 29 dnů,

Židovské měsíce, začínají mezi:
tišri  6. 9. – 5. 10.  nisan  13. 3. – 11. 4. 
marchešavan   6. 10 – 4. 11.  ijjar   12. 4. – 11. 5. 
kislev   5. 11. – 2. 12.  sivan  12. 5. – 6. 6. 
tebet   4. 12. – 2. 1.  tammuz  10. 6. – 9. 7. 
šebat   3. 1. – 31. 1.  ab   10. 7. – 7. 8. 
adar   1. 2. – 2. 3.  elul   8. 7. – 5. 9. 
we-ador (přestupný měsíc)   3. 3. – 13. 3     

Určování měsíců a svátků, slovem roční kalendář, byl tajemstvím kněží v Jeruzalémě. Religiózní rok začínal 1. nisanu, občanský 1. tišri. „Roš hašana“ je tedy občanský Nový rok Židů.

5. AV 30 dnů, 6. Elul 29 dnů, 7. Tišri 30 dnů, 8. Marchešvan 29 dnů, 9. Kislev 30 dnů,

10. Tevet 29 dnů, 11. Šebat, 12. Adar 29 dnů.

Novoroční oslava roku prvního měsíce Nisan trvá dva dny a přivitání nového kalendářního roku se koná v prvním dní sedmého měsíce Tišri. Tato tradice vychází z textu Bible a to je pro Židy zákon. Nový rok ještě symbolizuje stvoření světa, v podstatě konec šestého dne, kdy Bůh stvořil člověka. Pro Židy to není svátek hlučný a bujný, nýbrž je důvodem ke zkoumání svých činů a nahlížení do vlastního nitra. Znamená ještě naději a očekávání příchodu Mesiáše.

Soubor dalších složitých pravidel se vztahuje na začátek jejich Velikonoc Pesach a Nového roku Roš hašana. Dále zatím co u nás připadá nový měsíc po novu na libovolné datum, židovský rok začíná vždy právě objevením úzkého srpku „mladého“ měsíce.

Pokud jde o přesnost tohoto kalendáře z hlediska pohybu Slunce, zde dochází k chybě jednoho dne jednoho dne vždy za 216 let. Pro srovnání chyba u starého Juliánského kalendáře byla 1 den jen za 128 roků. Ale náš nynější gregoriánský kalendář dosáhne chyby 1 dne teprve za 3320 let.

Židovský kalendář na druhé straně dosahuje nejvyšší přesnosti v délce měsíce. Synodický měsíc je doba, během níž se vystřídají všechny fáze měsíce od novu k novu a to trvá 29 dní 12 hodin 44 minut a 2,83 sekundy. Z kalendáře ale zjistíme, že měsíční fáze se měsíc od měsíce vystřídají za různou dobu. Tak např. doba mezi dvěma novy 2. ledna a 1. února v r. 2003 je o 1 hodinu 40 minut 57,13 sekund delší, než uvedené trvání synodického měsíce. V židovském kalendáři dojde k chybě jednoho dne teprve po uplynutí 168.469 synodických měsíců, teda zhruba po 14 tisíciletích. To je proto, že trvání jednoho měsíce je v něm určeno s chybou pouhé půl sekundy!

Židovský kalendář je Babylonského původů. Pikantní na něm je, že v babylonském prostředí ho vymysleli židovští učenci. Ale jeho současná podoba je až z 4. – 5. století n. l., tj z období, kdy křesťané přijali kalendář Juliánský. Hlavní autorství se připisuje rabimu Hillelovi, ale šlo o plod týmové práce.

Dělení dne v tradiční židovské časomíře je též odlišné. Den se dělí též na 24 hodin, ale hodina šaža se dělí na 1080chalakim, dílků (dílek chalak) a každý z těchto dílků dále se dělí 76 rega/ im okamžiků (rega okamžik). Jednoduchý výpočet ukáže že 1 chelek = 3,333 sekundy a 1 rega něco přes 4 setiny sekundy, tedy smysly nepostřehnutelný úsek času. Také tradiční židovské časoměřiče měly ručičky, které se otáčely v opačném směru, než na našich hodinách. Ale hodiny umístěny v Praze na věžičce původní radnice pražského Židovského města jsou již obyčejné naše.

Při těchto rozdílech přijmeme s povděkem, že židovský týden je sedmidenní jako náš, což není docela tak samozřejmé, protože týden starých Mayů byl třináctidenní a francouzského revolučního kalendáře 10ti denní.

Den začíná a končí západem Slunce, když se na večerní obloze objeví první dvě hvězdy. Podle Genesis (3-5) tma předcházela prvnímu světlu: „ … Byl večer a bylo ráno, den první“.

U Židů byly nalezeny první historické důkazy o zavedení 7mi denního týdne. Se 7mi denním obdobím se setkáváme ještě před potopou: Noe vyčkával pokaždé 7 dní, než znovu vypustí holubici, Jákob oslavoval svatební týden, Josef oplakával smrt svého otce 7 dní atd. Pozdějc byl Mojžíšovi sdělen zákon o sobotě, jako o sedmém dni odpočinku. Ve skutečnosti se tak i jmenuje 7. den v kalendáři Šabat = odpočinek, u nás sobota. Ostatní dny týdne nemají jména a rozlišují se jen řadovou číslovkou: jom rišon = první den - naše Neděle, jom šeni = 2. den naše pondělí, jom šiši = 3. den naše úterý a tak až do dne sedmýho.

Židovští rabíni učí, že čas před stvořením člověka patří do jiné dimenze, že se odlišuje od lidského chápání času, a proto nelze, aby byl zařazen do modelů, jakými lidé měří čas.

Zajímavé by bylo též zjistit, odkud ti židovští rabíni vzali podklady, když to v tom babylonském zajetí tak „přesně“ vypočetli, kdy vůbec byl ten počátek světa. To zůstává záhadou, kterou se ještě nikomu nepodařilo rozluštit.

Židovský kalendář je nejsložitější ze všech kalendářů dnes používaných ve světě.

Další výklady podle dalších autorů: Podle ctihodného Bedy středověkého učence to bylo v r. 3952 př. n. l. a podle Byzantinců před 7516 léty. Dále anglikánský arcibiskup James Ussher přesně určil, že stvořitelský akt se odehrál 23. října 4004 př. n. l.

Kalendář Hindů.

Ovšem nic z toho se nevyrovná hinduistům, kteří odhadují délku jednoho jediného dne svého stvořitele Brahmy na osm a půl miliardy let. A takových dnů prý Brahma prožije 36.000, než se spolu se vším stvořením rozplyne ve světové duši. Nad takovou velkorysosti mohou blednout i dnešní astronomové, kteří vypočetli stáří vesmíru na pouhý jedenapůlnásobek Bráhmova dne. I když dávají kosmu k dobru ještě celý bilión let, pořád je to třistadesetkrát méně, než kolik má k dispozici indický bůh a jeho dílo.

Jenže jakmile se objevil rok počátku světa už zde byla i čísla pro jeho konec. Indové se tím nemuseli vzrušovat. Jejich nynější éra, která odpovídá pouhé osmitisícině Bráhmova dne, skončí až za nějakých 430.000 let.

Muslimský kalendář.

Základem tohoto kalendáře jsou náboženské svátky a povinnosti, které se podle islámu musí vykonávat a uctít vždy ve stejnou dobu. Zejména poslední měsíc Ramadán a 2 měsíce a 10 dní nato pouť do Mekky. Další důležitou záležitostí je al-zakat (almužna), která se musí vyřídit přesně po uplynutí 1 roku. Almužna je jedním z pěti základních pilířů islámské víry a představuje 2,5% daň ze zisku, kterou každý věřící muslim věnuje na charitativní účely.

Islámský kalendář je čistě lunární.

Rok 2005 se ztotožňuje s roky 1425 / 1426 muslimské Hedžry. Jejich rok obsahuje 12 měsíců, které mají střídavě 29 a 30 dnů. Výjimkou je poslední měsíc čítající 30 dnů, když je rok přestupný. Obyčejný kalendářní rok má 354 dny, přestupný 355 dní. Který rok je přestupný, se vypočítává tak, že se číslo letopočtu vydělí 30. Je-li zbytek 2, 5, 7, 10, 13, 16, 18, 21, 24, 26 nebo 29, jde o rok přestupný.

Tento kalendář nedrží krok s astronomickým rokem. Předbíhá ho za 33 let o jeden rok. Jestliže tedy muslim udává, že je mu podle islámského kalendáře 40 let, podle našeho je mu o rok méně.

Jejich rok je o 11 dní kratší než náš. Proto se stává, že během našeho kalendářního roku muslimové zaznamenají příchod svého nového roku 2 krát. A to bez žádných oslav. Považují to za čistě kalendářní záležitost. Zato ale pořádně oslavují Mohamedovy narozeniny.

Letopočet začíná od prvního dne útěku Mohameda z Mekky do Mediny r. 622 našeho letopočtu. To se stalo v pátek 16. července. Oni též věří, že prvního člověka Adama stvořil Bůh právě v pátek. Proto oni světí Pátek, jako Židé sobotu a křesťané Neděli. Prvním dnem je u nich sobota a posledním sedmým dnem nepracovním je PÁTEK.

Názvy jejich dnů: 1. Al Sabt sobota, 2. Al Ahad neděle, 3. Alitnén pondělí, 4. Al thalantha úterý, 5. Alarbiáa středa, 6. Al Chamis čtvrtek, 7. Al Žumá Pátek.

Názvy měsíců roku: 1. Muharram 29 dní, 2. Safar 30 dní, 3. Rabia Al Awwal 29 dní, 4. Rabia Al Thani 30 dní, 5. Žumada Al Oula 29 dní, 6. Žumada Al Thania 30 dní, 7. Ražab 29 dní, 8. Shaeban 30 dní, 9. Ramadán 29 dní, 10. Shawwal 30 dní, 11. Dhul Qidah 29 dní, 12. Dhul Hižžah 30 dní.

Ale existují výjimky libyjské a iránské: V Libyii je začátek letopočtu považován rok smrti proroka Mohameda, což je až rok 632. Kromě toho se v Libyii vyměnila též jména kalendářních měsíců.

V Iránu parlament v r. 1976 odhlasoval, že letopočet jejich se vrátí o 1180 zpět do doby, kdy byla založena 1.Perská říše. Tím jejich historie se datuje o 12 století dřív před přijetím islámu.

V současnosti islámský kalendář jako hlavní používá jen Saudská Arabské království. Jako vedlejší však uvádí i datování podle světového kalendáře. V ostatních zemích je jako hlavní používám kalendář světový, a jen jako vedlejší jejich islámský.

Japonský kalendář.

Rok 2005 se shoduje se 17. rokem japonské éry HESEI – nastolení všeobecného míru. 17. rok éry

HESEI začíná 1. ledna 2005, i když éra začala 8. ledna 1989 nástupem japonského císaře a používá se v občanském životě.

Starořímský.

Možná jen pro úplnost bude dobře dodat starořímský kalendář AB URBE CONDITA (A. U. C.), Od založení města (dle mýtu: Romulus a Rémus). Tento letopočet je 2758 let a začíná dne 14. ledna 2005 a dnes má pouze historický význam. Bude dobře vědět, že někteří významní světoví historici s ním počítali ještě do konce 17. století.

Juliánský kalendář.

Je základem našeho kalendáře a je solární. Jeho předchůdci jsou staré římské kalendáře, které pocházejí z dob založení Říma 753 př n l kdy měl rok 304 dní seřazených do 10 měsíců. Ten se časem měnil podle potřeb církve a vládců, např. pro prodloužení období vládnutí, či vybíraní daní.

Když G. J. Caesar převzal trůn, byl v tom zmatek. Jarní rovnodennost byla posunuta o dva měsíce a náboženské svátky, určující identitu národa připadaly pokaždé na jiné období.

Aby Caesar udělal pořádek, povolal do Říma proslulého řeckého vědce astronoma Sosogena a pověřil ho vypracováním projektu na reformu kalendáře. Sosigen připravil návrh obsahující 365 a čtvrt roku, který uváděl do souladu i roční období tím, že přidával každý čtvrtý rok den navíc. Rok rozdělil na 12 měsíců, kterým ponechal staré názvy. Nový rok tak začínal pokaždé stejným dnem v týdnu. Na počest císaře byl kalendář nazván Juliánský. Protože tehdy nové zvolení římští konzulové nastupovali do svého úřadu v Januariu, který byl až 11. v pořadí, Sosigen dvanácty Februarius umístil na začátek roku. A December zůstal na posledním místě.

Další změna se odehrála po Caesarově vraždě. Na jeho památku Marcus Antonius navrhl, aby Quintilius v němž se Caesar narodil byl přejmenován na Julius.

Měření času v Římě měli na starosti kněží. Ti omylem až do roku 8 př n l vkladali do kalendáře přestupný den ne každý 4, ale každý 3 rok. Tuto nepřesnost nechal odstranit až císař Augustus. Aby mu vzdal patřičný hold, římský senát rozhodl přejmenovat Sextilius na Augustus. A aby se velký Augustus neurazil, že jeho měsíc je krátký, bylo zahájeno přehazování dnů. Z Února byl odebrán jeden den a přidán k nově pojmenovanému Augustu. Dál, aby nebyly po sebe 3 měsíce po 31 dnech, převedl se jeden ze září do října a jeden z listopadu do prosince. Tím se narušilo Sosigenovo pravidelné střídání dlouhých a krátkých měsíců.

V této podobě se Juliánský kalendář zachoval až do 16. století. Roku 1582 se papež Řehoř XIII rozhodl udělat v měření času pořádek a vyzval všechny přední světové vědce a astronomy, aby vypracovali nový správný návrh kalendáře, přizpůsobený všem astronomickým skutečnostem. Délka juliánského roku převyšovala zhruba o 11 minut délku skutečného roku, což znamenalo, že za 4 století juliánský kalendář nasbíral 3 dny navíc. Tak se rozhodlo, že se zruší roky přestupné za 4 století (je-li číslo letopočtu dělitelné 400). Z toho vyplývá, že léta 1700, 1800 a 1900 přestupná nebyla. Rok 2000 jim ale byl. Léta 2100, 2200 a 2300 přestupná nebudou, ale 2400 opět bude. Touto reformou se juliánský kalendář přejmenoval na gregoriánský a o několik století pozdějc se stal kalendářem světovým.

Světový kalendář.

Po založení OSN v r 1945 vznikla potřeba zavedení jednotného světového kalendáře. Iniciatíva vyšla z Indie, jak jejich státník Malavija uvedl, že ve světě se používá přes 30 různých kalendářů. Byla vypracována ročenka 3000 stran, která mohla uvést různá datování do souladu. To byl ale způsob moc složitý.

Pak hospodářská a sociální rada OSN dlouho hledala nejvhodnější matematický scénář pro kalendář, který by skloubil astronomické skutečnosti s náboženskými či ekonomickými zájmy lidstva. Bylo prozkoumáno spousty námětů, navrhujících rok o 9, 10, 11, 12 a 13ti měsících a pěti až sedmi denní týden. Konečné rozhodnutí padlo na gregoriánský kalendář, který i přes známé nedostatky nejlépe vyhovoval četným různorodým požadavkům.

Co se vytýká kalendáři gregoriánskému?

Nové kalendářní roky a měsíce nezačínají stejným dnem, ale kterýmkoli ze sedmi dnů týdne

.

Měsíce mají čtyři různé délky: 28, 29, 30 a 31 dnů.

Čtyři čtvrtletí nejsou skutečnými čtvrtinami roku, ale obsahují různý počet dnů. 90, 91 a 92. Ani pololetí si nejsou rovná: v obyčejných létech trvají 181 a 182 dnů, v přestupných pak 182 a 184 dnů.

Neexistuje shoda mezi daty od týdne k týdnu, od měsíce k měsíci, od roku k roku. Počet pracovních dnů v měsíci je různý a nepravidelný.

Přestože byl zaveden jednotný světový kalendář, ve světě se používají stále i jiné kalendáře, jako zde uvedené. Jsou však vedlejší (např. čínský a japonský) a řídí se jimi pouze život náboženský, udávající též charakter národnostní identity. Jejich datování se stejně udává v koordinací s jednotným světovým kalendářem.

E-mail:  j.chromik@quick.cz

Josef Chromík, Hlavní třída 46, 736 01 Havířov 1. ( 596 813 651)





Zpět



Valid CSS!


Copyright © 2010-2011 chromik.wz.cz. All rights reserved.