Papež a moc


Jeden čtenář mi napsal  mailem tenhle dotaz:

Rozhodl jsem se Vám napsat, protože poslední Váš příspěvek o tajném Vatikánském archívu mne šokoval. Vždy jsem četl Vaše články s velkým zájmem, mohu říci, že jsem je doslova hltal. Zdálo se mi, že máte obrovský přehled a nikdy mi nepřišel na mysl ani stín pochybnosti o tom, že bych mohl kriticky nahlížet na Vaše názory.

Na poslední příspěvek nebudu ani normálním ani nějakým vědeckým způsobem reagovat, či Vám vyvracet Vaše názory. Chci napsat jen toto: Pán Ježíš řekl Petrovi: „Ty jsi skála a na té skále postavím církev a brány pekelné ji nepřemohou. Nikdy nepřemohou“!

Jak můžete srovnávat islám s křesťanstvím? Je mi z toho vašeho příspěvku opravdu špatně a jsem hluboce zklamán, že jsem tak věřil Vaší osobě.

Apokalypsa: http://smit.wz.cz/zrcadlo/



Moje odpověď čtenáři:

Já jsem vůbec v uvedeném příspěvku neměl zájem srovnávat nesrovnatelné.

O tom v mém příspěvku není ani zmínky. 

Já jsem jen chtěl poukázat, jak tehdejší vedení církve svou hmotnou a všemožnou PODPOROU ISLÁMU (prováděnou s maximálním utajením) věřilo, že takto plete bič na světové židovstvo, tedy na ŽIDOVSKÉ BOHOVRAHY.

Prostě, že někdo jiný, tedy islám bude po celém světě provádět svou protižidovskou politiku. Tomu se v lidovém žargonu mluví "cizíma rukama hady chytat".

Nebo-li "nepřátelé mých nepřátel jsou mojí přátelé".

Ale pojme o kousek dál. V první řadě je potřeba si uvědomit, že pán Ježíš Kristus nebyl nikdy držitelem žádné politické moci. On přece nevlastnil ani nevládl žádnému národu, nevlastnil ani žádný "pašalík" ani žádnou politickou moc nikdy nepřisvojoval (výkonnou, legislativní či justiční).

Nevybíral od nikoho nikdy žádné daně (desátky). Neměl ani žádný aparát bezpečnostní či donucovací, žádné podřízené soudce, inkvizitory, katy ani žádné věznice. Nikoho nemučil, ani k trestu smrti (upálením, ukřižováním, věšením či setnutím) nikdy neodsuzoval. Ani žádné čarodějnické, kacířské, heretické či jiné procesy nevymýšlel ani neřídil. Nikdy se nepovažoval za nadřízeného žádnému z panovníků či knížat světské moci.

Proto též na hlavě nenosil TIARU,ani žádný jiný symbol světské moci. Tiára svými třemi korunami symbolizovala 3 moci: světskou, církevní a boží. Proto též nežil a nebydlel v žádných nejluxusnějších palácích světa a dokonce nevlastni ani žádné ubytovací prostory pro svou osobu.

Nikdy by nebyl souhlasil s masovým vyvražďováním civilního obyvatelstva, nevinných obětí jakýmikoli zbraněmi hromadného ničení, od bombardování z velikých výšek nevinného civilního obyvatelstva, včetně gravidních žen, děti dokonce radioaktivní bomby či šíření různých nakažlivých nemoci po celém světě.

Ani tím výrokem, který čtenář cituje "Petře Ty jsi skála." Kristus nikdy nepověřil nikoho žádnou politickou moci.

Ranné křesťanství bylo náboženstvím utlačených mas v Římské říši. Nebylo jen povzdechem a opiovým snem o záhrobní spravedlnosti, která by snad jednou kompenzovala utrpení v tomto slzavém údolí. Bylo tehdy a v dalších staletích a dodnes je inspirací k radikálním sociálním reformám.

Povzbuzovalo vzpouru proti hierarchické, autoritativní společnosti i v době, kdy ještě nedozrály podmínky pro skutečnou emancipaci a kdy ještě sociální analýza nenabídla metodu, jak emancipaci uskutečnit.

Prehistorii křesťanství symbolizují události kolem Ježíšova narození.

Maria, když se doví, že bude matkou Mesiáše, zazpívá v „MAGNIFIKAT“ o Bohu

mj.: "Mocné svrhl z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou." Není náhodou, že latinskoameričtí katolíci nazývají Marii "Matkou revoluce." A jsou to, jak víme, především oni, kdo dodali latinskoamerickým masám odvahu politicky jednat a způsobili postupný zánik hegemonie USA na kontinentu.

Trochu dějin: Roku 313 vydal císař Konstantin EDIKT MILÁNSKÝ, kterým zrovnoprávnil křesťanství s římským ortodoxním pohanstvím. Do té doby byli křesťane v římské říši pronásledování. Tento akt se stal historickým precedentem obrovského předělu a významu. Od této chvíle se začali představitelé církve zmocňovat všech možných politických postů.

R. 800 odešel nejvyšší představitel nejmocnější říše světa - Francké říše Karel Veliký (Charlemagne, Karl der Grosse, Carolus), syn Pipina Krátkého, aby se nechal od papeže korunovat za krále a císaře "Svaté říše římské"

z "milosti boží" (Dei gratia).

Zde bude dobře si připomenout, že právě Pipin Krátký (714-768) syn Karla Martela, maiordomus z dynastie Mereovců dokázal jako první Evropský panovník čelit islámu. Zastavil jejich další postup v pronikání do vnitřní Evropy, když islám po ovládání celého poloostrova Pyrenejského už postoupil až do Tours a Poitiers. Pipin pak si uvědomil, jaké obrovské nebezpečenství hrozí nejen Francii, ale i celé Evropě, že se postavil islámu na odpor a začal je tvrdě a vytrvale všemi svými silami vytlačovat zpátky na jih. To bylo v té době přímo úžasné.

On byl už od r. 768 římský císař pro zásluhy, že šířil křesťanství "Ohněm a mečem" na východ a na všechny strany mezi všechny kmeny, Sasy, Longobardi, Slovane, Avaři apod. Od těch dob každý panovník kdekoli v křesťanské zemi na světě se mohl stát panovníkem až potom, co byl papežem korunován.

Za zmínku stojí též vznik CEZAROPAPIZMU v orientální Byzanci a u pravoslavných, kdy nejvyšší představitel politické moci je zároveň nejvyšším představitelem církve. Tento fenomén později převzali i anglikáni. . 

Papež Alexander I. alias Rodrigo BorgiaDále kdo byli papežové např. Alexandr VI. (Rodrigo Borgia) a Innocent III.? IV.? Ale ten nejhroznější Innocent VIII? Posadil by kohokoli z nich do jejich trůnu Ježíš Kristus? Možná třeba i tak silnou osobnost, jako byl Řehoř VII. Ale to už ani nemluvím z minulého století prakticky všichni po Piovi XII.

To byl poslední aristokrat na papežském trůnu, ale též obrovská morální autorita.

Pak následovali už jen plebejci, kteří postupně stále více ustupovali ZEDNÁŘŮM až natolik, že např. Pavel VI udělal z Vatikánu zlotřilou baštu zednářskou.

Po něm byl zvolen Jan Pavel I. (1912-78), ANIMA CANDIDA (Nevinná a čistá duše). Tento papež upustil jak od korunovace tak i od intronizace.

Jan Pavel I. alias Albino Luciani

Nikoho nenechal na pochybách, že bude papežem chudých a utlačovaných.

Vatikánská zednářská byrokracie si ho hned prokádrovala, že se podobá spíše papeži ze zkumavky, než reálnému člověku podle jejich představ. Sociálním původem byl z velmi chudé rodiny. Jeho otec živil rodinu jako sezónní dělník v cizině, takže už mladý kluk poznal hlad od nejútlejšího dětství ve vlastní rodině.

Nebyl ani právník, ani kuriální diplomat či aparátčík, ale prostý člověk z lidu, který má mnohé lidové způsoby, že se upřímně nejen usmívá, ale dovede s chuti i pořádně a hlasitě rozesmát. Ale má i orlí nos, znamení silné vůle, na němž mu sedí dobromyslné brejličky, že vypadal moc mile a sympaticky.

Tento papež si začal uvědomovat, že "celé národy jsou drženy za lidský nedůstojných podmínek v porobě a zároveň se jim tvrdí, že jim to přináší svobodu. Hanba našemu věku". Brzy po jeho zvolení se o něm šířilo, že kardinálové ho zvolili, ale pak ho hned opustili, že on pak těžce nesl institucionální samotu svého postu. V předvečer své smrtí prý celou hodinu telefonoval s milánským arcibiskupem. Podle Davida A. Yallopa byl otráven aktivním přičiněním státního sekretáře, kterého zdědil po svém předchůdci kardinála Villota, po kterém chtěl seznam všech zednářů ve Vatikánu na vysokých postech. Jakmile tento seznam obdržel a začal se s ním seznamovat, rána nedožil.

Po něm byl zvolen 16. 10. 1978 za papeže Karol Wojtyla. Když se stal Polák papežem, já jsem žil hodně let celý šťastný v euforii, že Slovan se stal papežem. Ale až po převratu jsem se postupně dověděl o jeho pontifikátu tolik dalších podrobností, až pak jsem pochopil, že "není všechno zlato, co se třpytí".

Papež Jan Pavel II.

 


Možno by to chtělo se zmínit, o církevní schizmě a babylonském zajetí papežů v Avignonu, o kacířských hnutích od Katarů (Albígenců), o našem českém Jánu Husovi, německém Martinu Lutherovi, Zwinglim Ulrychovi, Janu Kalvinovi (Calvinus). Jak dopadly též mnohé osobnosti, kdo odvážně šířil výsledky vědeckotechnického rozvoje,např. Galileo Galileovi, Giordano Bruno, ale i tisíce nevinně mučených a umučených, upálených mužů i žen("čarodějnic") a to vše prý jménem Ježíše Krista.

Táto odpověď je jen super stručné poukázání na některé kontroverzní fenomény z dějin církve.

Papež Jan Pavel II. (Karol Wojtyla) např. podpořil bombardování Srbska, když 1. 4. 1999 uznal oprávněnost vojenského zákroku proti Srbsku Slobodana Miloševiče. Před Velikonocemi pak požádal NATO, aby zvážilo možnost přerušení bombardování Jugoslávie alespoň během velikonočních svátků. Opravdu principiální křesťanský postoj. A to nebyl žádný APRÍL.

Ale pozor: Nejen u nás v ČR římsko-katolická církev v čele s našim primasem kardinálem Vlkem, ale i všechny ostatní církve u nás kromě pravoslavné schvalovaly bombardování pravoslavných křesťanů v Srbsku. S požehnáním Vatikánu bylo americkými bombami a raketami zabito 2000 srbských pravoslavných civilistů. Papež Jan Pavel II. výslovně uznal oprávněnost zásahu NATO. Česká biskupská konference okamžitě se přidala a nejen podpořila válečné akce spojenců, ale dokonce předložila oficiální právní rozbor dokazující, že přepadení Jugoslávie je v souladu s Katolickým katechismem. A uchrochtaný zednář a agent CIA Václav Havel svou metaforou o HUMANITÁRNÍM BOMBARDOVÁNÍ překonal světového arci-lháře Josefa Goebbelse.

Podle tohoto falešného zednářského pokrytce a hlasatele "pravdo-láskismu"

jsou všechny agresivní zločinné akce USA, včetně mučení nevinných obětí jen "humanitární líbánky". Arcibiskup v Sarajevu kardinál Vinko Puljič varoval NATO před srbskými nabídkami příměří. Copak by to Kristus odsouhlasil, vyvražďovaní nevinných obětí národa, který chránil Evropu po

12 století před

islámem? Za koho mluvil ten polský zednářský papež? Za Ježíše Krista určitě NE. To byly výroky hodné samého satana. Kdo může chápat ať chápe.

To je jen stručná odpověď na současné fenomény doby. Jeho zásahy do "Politiky osvobození" v latinské Americe, kontinentu tradičně silně katolickém, ale chudém až negramotném ukázaly jeho falešnou zednářskou tvář, který vyměnil služby Kristovi za služby ďáblovi a polskou diktaturu proletariátu za ještě více pokryteckou diktaturu ZÁPADÍMU KAPITÁLU, když celou politiku OSVOBOZENÍ koncem 80tých let úplně zlikvidoval jako herezi a kacířství. Všichni její biskupové rychle mizeli, např. Helder Camara neb Oscar Romeo (později dokonce zavražděný), neb bývalý Jezovita Ernesto Cardenal a místo nich instaloval osoby věrné západnímu kapitálu. Ernesto Cardenal se za to kál, že na letišti v Managui před Janem Pavlem II. poklekl na kolena a stejně obdržel za své angažmá výtku. Zřejmě dochází k naplnění vize Melanie Calvatové z r. 1846 v La Salette, že před koncem světa papežské sídlo -svatá stolice v Římě se stane "sídlem antikrista?" Dále též podle Irského biskupa sv. Malachiáše církev stojí před svým "zvoněním hrany", že současný papež Benedikt XVI (De gloria olivae) je vlastně předposledním papežem.

Po něm by měl následovat papež poslední Petr Římský II., který by měl ukončit dějiny katolické Církvi: Nechme se překvapit. Ale čas zastavit se ještě nikomu nepodařilo, ani představiteli polských zednářů z papežského trůnu.

V Neděli 20. dubna 2008 POLITIKA OSVOBOZNÍ triumfovala v další zemi latinské Ameriky v Paraguay, když tam zvítězila po 62 letech nadvlády tvrdé pravice od r.

1946. Vítězem prezidentských voleb se stal bývalý katolický biskup ze San Pedra Fernando Lugo a jeho Vlastenecká aliance pro změnu (Alianza Patriótica por el Cambio) získal 40,8 % hlasů. Papež ale varuje své duchovní před aktivním vstupováním do politiky, protože pro církev v minulosti neměla s tím dobré zkušenosti (Dr Tiso na Slovensku).Takže vítězství levicové politiky Osvobození těch nejbídnějších "uražených a ponížených"

se rozšířilo do další země navzdory všem intrikám DIKTATURY ZÁPADNÍHO KAPITÁLU ač šířeného z vysokého postu papežského trůnu.

http://aktualne.centrum.cz/zahranici/amerika/clanek.phtml?id=603313

 

Talmud babylonsky (Sanhedrin, fol. 97a—99a/G. IX, p. 63—75): Příchodu Mesiášově před koncem světa bude předcházet veliká drahota, pohromy, odpad věřících a mnoho jiných divných katastrof, jak obšírně líčí babylonský Talmud (Sanhedrin, fol. 97a—99a/G. IX, p. 63—75).

Papež Alexander VI.Tak na příklad bude drahé víno a nebude možno koupit ryby ani pro nemocné, tedy po úplném ochuzení nežidovských národů. Totéž vypravuje Midraš rabba (Šir ha-širim, II, 13, § 4), která mluví o veliké chudobě a nouzi před příchodem Mesiášovým, bude patrně způsobena nezaměstnaností, kterou zaranžují Židé tím, že stáhnou všecka bohatství světa do svých rukou a budou potom touto svou mocí trestat ony gojiny (služebníky), kteří by jim odpírali zcela sloužit. Že obecné zotročení je přední podmínkou příchodu Mesiášova, o tom praví babylonský Talmud (Erubin, fol. 43b/G. II, p. 130) toto: „Elijahu potom (už) nepřijde, neboť přijde Mesiáš a pak budou všichni otroky Izraelitů." ..


 

Dále zpět k pohledu na Islám:                                                                                                                                              Po vládě Michala VI., (Stratiotikus) vládl v létech 1056-1057, který byl vzpourou důstojnictva sesazen. Moc zajímavé je jméno dalšího „císaře“ Isak I., který byl dosazen na trůn velmoži, jak píší dějiny. Ten vládl 1057 – 1059 a za nástupce ustanovil svého finančního ministra. Jméno posledně jmenovaného císaře nutí každého hledat vliv judaismu na islám a naopak. Arábie, která s Byzantskou říší sousedila, byla svými cestami do Indie a Číny důležitá. Arabský poloostrov se dělil na tři části: Arabia Petraea – hlavní město Petra – význačný uzel obchodní cesty podél Sinajského poloostrova, Arabia Felix (Šťastná Arábie) - jihozápadní pobřeží Rudého moře, nejúrodnější část Arábie (Jemen) a Arabia Deserta – oblast pouští u hranic s Mezopotámií. Je všeobecně známo, že se židé usazovali všude tam, kde byl obchod, silné císařství apod. Předpokládám, že z napsaného je zřejmé, že nevynechali ani Arábii, ani Konstantinopol. 

   A nyní v krátkosti o vzniku islámu – pouze na dokreslení situace

   Židé se již několikrát pokoušeli vytvořit nové náboženství, např. Manichejská herese po pádu západořímské říše a po dobytí Persie Araby. To však existovalo pouze jako tajné učení některých sekt a jako takové přešlo do tajných spolků. V době mezi 5. a 10. století, kdy v rozvalinách Říma vznikaly nové katolické státy, přenesli židé těžiště své činnosti do Arábie, viz výše. Zde se koncem 6. století jejich idea uskutečnila. V roce 571 se narodil Mohamed a stal se zakladatelem nového náboženství, které si ohněm a mečem mělo podmanit především křesťanské národy, a tak se stalo příčinou utrpení mnoha křesťanským státům. Nebudu se příliš zmiňovat o tom, že mezi islámem a judaismem je značná příbuznost – o tom není pochyby.

   V době Mohamedova narození byla nejúrodnější část Arábie – Jemen -  celý židovský. Vliv židů v této zemi byl tak silný, že existovaly celé kmeny, které přijaly židovskou víru. Většinou jejich vůdci byli čistokrevní židé. I bojovný kmen Benu-Kiranal, spřízněný s Korejšity, z něhož pocházel Mohamed, byl židovského vyznání. Mohamedova matka byla pokřtěná židovka a seznámila syna s proroky, ale i s učením Ježíše Krista. Idea islámu je ideou židovskou – idea o pozemském mesiáši, který s nebes dostane vládu nad světem. Tímto mesiášem byl Mohamed. Islám měl potlačit a zničit nenáviděné křesťanství a podřídit svět vládě židů. První se povedlo, to druhé se obrátilo proti strůjci. Arabští židé, kteří nechtěli přijmout islám, byli vyhnáni ze země. Arabové nazývali židy „Džifa, neb ben džifa“ (zdechlina, syn zdechliny). Nepřátelské stanovisko vůči židům proniklo i do Koránu. Malinká ukázka:  „Když žid přísahá, pak je to lež“ (Kap. /sura/ 8, v. 15).  Ale židé byli a jsou odhodláni zničit každou víru, která nežidům dává sílu a především jednotu! Tato „jednota“ islámu musela být rovněž zeslabena, viz Šiité (mohamedánští protestanté, jak jsou výstižně nazýváni) a  Izmailité, velice tajná sekta.


 

***


Pokračování k názoru čtenáře: „Ty jsi skála a na té skále postavím církev…“

1.       Papež Bonifác VII. (984-985) ve své bulle „Unam sanctam“ neomylně učí: „Prohlašujeme a definujeme, že ke spáse je každému člověku nezbytné podrobit se římskému papeži“. Tento papež před blížícím se císařem Otou II. prchl s církevním pokladem do Konstantinopole. Po smrti císaře se vrátil ale brzy byl svržen a zavražděn. Jeho mrtvolu vláčeli ulicemi Říma až ji pohodili před jezdeckou sochu Marca Aurelia.

 

2.       Papež Pius XI. alias Achilles RattiBylo však řečeno a církevně schváleno, že „Řím ztratí víru a stane se sídlem Antikrista“ Tuto hrozně znějící větu vyslovila Panna Maria v rámci svého zvěstování o konci času v roce 1846 a předala v La Salettě Melánii Calvatové. Tehdejší  PP Pius IX.udělil tomuto zvěstování osobně církevní schválení pro tisk. Jaký závěr k tomuto sdělení musíme udělat či měli bychom vyvodit? Za prvé, že odpad papeže od víry lze očekávat krátce před vystoupením Antikrista (podle poselství Matky Boží, o jehož pravosti nepochyboval Pius IX. ani žádný z jeho nástupců – před II. Vatikánem!).

 

Když nějaký papež odporuje svému předchůdci v závazném učení víry – viz. encyklika Pia XI.

„Mortalium animos“ z r. 1928 malá ukázka:

„…Katolíci rozhodně nemohou schvalovat takové pokusy, které vycházejí z bludné nauky, podle níž všechna náboženství jsou více méně stejně chvályhodná a dobrá, poněvadž prý jenom různými způsoby vyjadřují všem společné cítění, které nás povznáší k Bohu a vede k uznání jeho nejvyšší svrchovanosti. Přívrženci takové teorie však nejsou jen obětí klamu a omylu, ale odmítají také pravé náboženství, falšují jeho pojem a propadají bezděčně naturalismu a ateismu. Z toho zřejmě vyplývá, že všichni, kteří takové teorie a pokusy bezvýhradně schvalují, zříkají se zcela náboženství Bohem zjeveného.

Nebo také odbourání tradiční velkopáteční prosby, předepsaná řadou papežů, za „proradné židy“

 

(Projev na papežské univerzitě Urbaniana, dne 11. 4. 1991) Karola Wojtyly.

 

- „Církev Kristova trvale pociťuje potřebu navazování kontaktu a dialogu se zástupci všech náboženství. Váží si v nich obsažených morálních hodnot a cítí se být solidární s křesťany ostatních vyznání i věřícími jiných náboženství zvláště tam, kde jde o uznání nezbytnosti modlitby jako výrazu víry lidí v absolutno. Postupuje při tom obezřetně, a tím vylučuje jakékoli dvojznačné interpretace; každá pravá modlitba je vzbuzena Duchem svatým, který je tajemně blízko každému lidskému srdci...“


 

Zní zcela jinak: Modleme se také za židy. Vždyť oni jsou první, kteří poznali jméno Hospodina, našeho Boha.


 

Zde existuje obrovské dilema, které zní: Věrnost papeži, ale kterému, když dva si vzájemně protiřečí?

* Všem dřívějším nástupcům Petrovým, kteří na Velký pátek nechávali věřící modlit za obrácení nevěrných“ židů, nebo Janu Pavlu II.a jeho následovníkům, kteří se modlí za zachování jejich „věrnosti“?

* Věrnost Piovi XI., který učil, že organizace ekumenických setkání nesmí být „katolíky za žádných okolností schvalovány“, nebo Janu Pavlu II.a následovníkům, který taková setkání nejen mnohokrát schvaloval, nýbrž je i osobně organizoval?

* Věrnost Piovi XI., učícímu, že kdo prohlašuje všechna náboženství za „více nebo méně chvályhodná a dobrá“, odděluje se tím od „Bohem zjeveného náboženství“, nebo věrnost Janu Pavlu II., a následovníkům, učícímu, že si Církev váží u všech náboženství „v nich obsažených morálních hodnot“, ba dokonce že „setkání křesťanů a představitelů ostatních náboženství“ se jeví jako „předjímání toho, co by Bůh rád viděl uskutečněno v historickém vývoji lidstva...“??

   

Rozpory jsou tedy naprosté. Nelze je sprovodit ze světa žádnou interpretační akrobacií a týkají se závazných věroučných pravd. Jednak dogma o konci staré smlouvy (Mt 21,43; Sk 15,1-29; Ga 3-5!!) a zavržení židů (Sk, Ř 9,22-33; 11,1-11.20), jednak dogma o objektivní nepravosti všech nekatolických náboženství nebo náboženských společností (2 K 6,14-18), o výhradní spáse v římskokatolické Církvi (Mk 16,15 a dále; Sk 4,12).

 

  A proto, papež, který svým předchůdcům v neomylném učení víry odporuje, není očividně papežem!

 

§         Ještě jedna zásadní drobnost:

V roce 1848 (Mazzini  v čele zednářů) se „osvobozenecký boj“ soustředil do Říma, kde na konci roku 1848 propuklo lidové povstání, papež Pius IX. zamaskovaný uprchl z města a v únoru následujícího roku zde byla vyhlášena Římská republika v čele s triumvirátem…

V té době byly odvezeny z Vatikánského archivu záznamy o zednářích a tajných spolcích.

Vždyť již sám „kardinál“ Bea vl. jménem Behár, byl členem zednářského řádu, do kterého vstoupil, když působil, ještě v Turecku.                                                                                                                           Když nás kardinál Bea ve Vatikánu zasvěcoval do této problematiky, řekl: „Tyto spisy se bedlivě střeží, protože obsahují informace o tom, jak Vatikán vytvořil islám. Obě strany mají o sobě tolik informací, že kdyby pronikly na veřejnost, vznikl by skandál, který by znamenal ostudu a záhubu pro obě náboženství.“ Z dosavadních poznámek přejí všem čtenářům malé prozření do vztahů křesťanství a islámu.

 

Zde je další dotaz čtenáře mailem k souboru o Vatikánu:

Papež Jan Pavel I.Keď som si z časti čítal váš článok o Vatikáne.chcem sa spýtať, čo je podla vás cieľom Iluminátov. Čo je prapodstata sporu Ilumináti vs neviem kto ??? Dá sa ešte niečomu veriť ??? Veríte v Boha??? Ja áno. Zažil som veľa vecí, ktoré nemohli byť len náhodou. Mám strach, čo ak sa modlím zbytočne, alebo k niečomu inému. Ako tam bolo v tom článku Vatikán je zlý a nemá
nič spoločné so skutočným Bohom. Čo si myslíte vy. Raz som počul jednu vetu vo filme veľmi mi pripomína túto momentálnu svetovú situáciu. Podstatou je BOH vs diabol. Stávka komu raz budú patriť všetci ludia a svet. Možu si dopomáhať nepriamym vplyvom BOH: viera, láska, dobrí ludia, diabol - prirodzené zlo je v každom člověku.
Ilumináti, rakovinový priemysel, pornografický priemysel a všetka ta zbytočná nenávist, že neviem čomu mám ferit. Ale dúfam, že niekde za všetkými tými klamstvami  je skrytý skutočný Boh čistý a dobrý, na ktorého sa može každý spolahnúť a raz sa zaňho postavit, keď toto všetko skončí.

 

Odpověď pisateli, který mne oslovil:

Odpověď tomuto pisateli jsem si nechal vypracovat expertem, který je objektivně považován za vynikajícího znalce církevních dějin M H.  

 

Pokud je věřící, jak píše, měl by si měl nejen přečíst, ale také zamyslet nad:

§         Zjevení svatého Jana, (a nejen to) kde je jasně řečeno, že v kap. 12, 7-9, že archanděl Michael se svými anděly svedl s drakem vítězný boj  a byl svržen i se svými anděly ztratili své místo v nebi a byli svrženi na zem.

§         Zamyslet se nad otázkou: „Jak Církev vykonává učitelský úřad Ježíše Krista?“ Na tuto otázku odpovídá ještě u nás „Podlahův katechismus“ těmito slovy: ´Učitelský úřad Ježíše Krista vykonává Církev tím, že učení Ježíše Krista stále čisté a neporušené zachovává, hlásá a vykládá.´  Když Ježíš Kristus předložil posluchačům své evangelium, řekl svým apoštolům (a jejich nástupcům, papežům) důraznou pohrůžku: Kdo by zrušil jedno z těchto, třeba i nejmenších přikázání a naučil tomu lidi, bude nejmenším v království nebeském; kdo však by je plnil a jim učil, ten bude velikým v království nebeském. (Mat. 5,19). Našim předkům to také vysvětlil sv. Petr Canisius (Kanizius), těmito slovy: „…znamená to, že takový v Církvi má být pokládán za nejposlednějšího ze zavržených…“ Tato slova jsou v katechismu, která vydal pod názvem “Summa religionis christianae” v roce 1555.

§         Také sv. Pavel říká jasně: „Avšak i kdybychom my, nebo anděl s nebe kázal vám jiné evangelium než to, které jsme vám kázali, buď proklet! (Gal. 1,8). Těmito slovy chce raději sv. Pavel připustit domněnku, že z apoštolského úřadu oni, i papežové odpadnou.. než aby připustil domněnku, že může někdo na světě – nebo s nebe – něco vůbec v katolické nauce měnit! Tím zde apoštol napomíná: Zavrhnout vše, co je v katolické nauce nové, a proti tradici!

§         Také sv. Juda Tadeáš (syn Alfea a Marie, příbuzné Panny Marie), jak uvádí (Jan 19,25) ve své epištole z roku cca 65, která se uvádí na posledním místě za listy katolickými, tato slova: „…abyste bojovali za víru, která je věřícím jednou (provždy) podána!...“

§         Rovněž sv. Lev Veliký učí: „K víře se nemůže nic přidat, nic ubrat!“

§         Sv. Jeroným, mistr Písma, říká: „Víra se měnit nemůže!

§         Sv. Bellarmin TJ učí: „První známka pravé nauky jest, že je to nauka starobylá! A první známka bludu je, že je NOVÁ! (Jako po II. Vatikánu)

§         Rovněž v r. 1870 prohlásila Církev slavnostně o papeži: „Nemá výsadu, aby z Ducha svatého otvíral novou nauku. Ale aby poklad víry svatě střežil; (dle,Otců) věrně vyložil!

§         Petr ze Sieny (sťat kolem r. 1324 na indickém ostrově Salsette u Bombaje od muslimů za kázání evangelia) navštívil jednoho řeholníka v Clairvaux, který mu vyprávěl svoje vidění (zkráceně): „Viděl Paní, velmi sličnou, ozdobenou zlatem a drahokamy, když se ho zeptala copak jsem?  Odpověděl, že je jako Panna Maria. Tato Paní se k němu obrátila zády a opět se ho zeptala kdo je.  Když se podíval na ni zezadu, viděl ji shnilou,  a prolezlou červi. Na jeho zděšení mu tato Paní řekla, že není Panna Maria, ale Církev! Přední krásná strana – to je Církev plná apoštolů, mučedníků a vyznavačů, druhá, zadní strana je církev v posledních dobách, shnilá, plná špíny a hanby.

§         Rovněž Panna Maria v La Salettě, varuje, že vůdcové lidu Božího, zanedbali modlitbu a pokání, démon zatemnil jejich inteligence; stali se těmi bludnými hvězdami, které starý ďábel strhne svým ohonem, aby je přivedl do zkázy. Rovněž říká, že mnozí opustí víru a počet kněží a řeholníků, kteří se odloučí od pravého náboženství, bude veliký, a že se mezi těmito osobami budou vyskytovat i biskupové (týká se to i papeže, neboť ten je přece biskupem římským). Rovněž říká, že „Řím ztratí víru a stane se sídlem Antikrista…Démoni vzduchu s Antikristem budou konat velké zázraky na zemi i ve vzduchu (UFO?) a lidé se budou od Boha odvracet čím dál víc.

§         Vyznání sv. Atanase  (cca 4. století) říká: „Kdo chce být spasen, musí především zachovat katolickou víru. Jestliže ji pevně a bez poskvrny nezachová, jistě zahyne.“.

§         Rovněž IV. Lateránský (1215) sněm rozhodl proti Albigenským: „Jedna je všeobecná Církev věřících, mimo ní naprosto nikdo nemůže být spasen…“

§         Ještě několik slov z koncilu Florentského (1438-1445): „Jedna je všeobecná Církev, tedy nejen pohané, nýbrž i židé, bludaři, schismatici, nemohou být účastni věčného života, nýbrž propadají věčnému ohni, nevstoupí-li do ní před koncem života.“

 

  Z těchto nepatrných ukázek je patrné, že kdo nemá smýšlení Světel Církve, stojí ve tmě! Tudíž je jasné, že papež nemůže katolickou nauku měnit. Pouze neomylně rozhoduje, co k neomylné nauce náleží, anebo, co k ní vůbec nepatří.

   Aby bylo dosaženo toho, co se dnes s římskokatolickou církví děje, bylo zapotřebí „vymyslet“ a dát do oběhu něco, co by nalákalo za prvé šlechtu a to ve všech monarchiích (které potom po vyvolání 1. svět. války padly, což byl hlavní smysl celé té války) – to se mohlo podařit tajnými lóžemi, které jsou vedeny pouze z jednoho centra. Zednářstvo má také svoje stupně a je rovněž „vedeno“ samozřejmě svrženým andělem, ať je již nazýván satan (šátán což značí hebrejsky nepřítel, pomluvač, nebo ďábel (diabolos = řecky totéž.).

***

 Ještě jedna nepatrná ukázka: Při slavnosti slunovratu 24. června 1856 byl plán dobytí světa obsažen v následujících pěti bodech:

1.       Otázky politické i náboženské musí být ustavičně předmětem činnosti lóží vespolek spojených

2.       Tyto lóže musí ve svých vztazích mezi sebou a cizozemskými lóžemi a tajnými spolky tak být zřízeny, aby dle ujednaných smluv poslouchaly jediného pokynu (rovněž in: Freim. Zeitung, 2/5. 1874)

3.       Tyto smlouvy tvoří nejvyšší zákon, o němž rokovat anebo rozumovat nikomu není dovoleno. Pravému zednáři jest se slepě podvolit a podrobit.

4.       Tyto denní otázky jsou: národní výchova a veřejné vyučování, veřejná dobročinnost a svoboda náboženského vyznání. Národní výchova a školství musí dle svých zřízení záviset na státu a stát musí být nápomocen, stoje pod vlivem zednářství. Co se pak týče svobody katolického náboženství, tu platí pravidlo, že tato svoboda z ústavní listiny musí být vyloučena:

- omezení svobodného mluvení s kazatelnic a

- zrušením řeholí a kongregací

5.       V případě nutnosti nutno tento program provést násilím.

     Jedině katolická Církev je předmětem zednářských útoků, protestantismus není hoden zničení, neškodí.

(Malá ukázka ze Sladomela „Boj zednářů proti papežství“ 1892, Hradec Králové.)

 

Zakončení otázkou:

Věrnost papeži, ale kterému?

Papeži, který učil, že organizace ekumenických setkání nesmí být „katolíky za žádných okolností schvalovány“ nebo papeži, který taková setkání nejen mnohokrát schvaloval, nýbrž i osobně organizoval?

Papeži učícímu, že kdo prohlašuje všechna náboženství za „více nebo méně chvályhodná a dobrá“, odděluje se tím od „Bohem zjeveného náboženství“, nebo papeži učícímu, že si Církev váží všech křesťanů a představitelů ostatních náboženství“ a je předjímáním toho, co by Bůh rád viděl uskutečněno v historickém vývoji lidstva…“?

   Věřící člověk by měl vědět, že žádný papež nesmí protiřečit svým předchůdcům v neomylném učení víry. Pokud to dělá i přes všechno vnější zdání je to důkazem, že není papežem!  Může být pouze falešným, zdánlivým papežem, jinak řečeno pseudo-papežem.

 

Pokud je situace taková, nemůže věrnost katolíka náležet nepapeží, nýbrž výhradně tradicí dochované víře a církevním předpisům, platných před II. Vatikánským koncilem!

 

Závěrem odpovídám na více dalších dotazů, zda věřím v Boha: Ano, v Boha pevně věřím. Narodil jsem se jako věřící katolík, po celý život jsem byl a vždy i za minulého režimu na veřejnosti jsem se otevřeně projevoval jako věřící katolík, a též zemřu jako věřící katolík.

Prosím, podívejte na Za církev chudou od Ivana Štampacha
http://www.tydenika2.cz/archiv/2008/20/za-cirkev-chudou

E-mail:  j.chromik@quick.cz

Josef Chromík, Hlavní třída 46, 736 01 Havířov 1. ( 596 813 651)





Zpět



Valid CSS!


Copyright © 2010-2011 chromik.wz.cz. All rights reserved.