Současná krize bankovních systemů.

Lenka Vytlačilová

Objem peněz, které cirkulují v ekonomice USA a v ekonomice Velké Británie se údajně za posledních deset let ztrojnásobil. Zároveň se ztrojnásobily ceny nemovitostí. Cena domu v Británii nebo USA roste o 1% měsíčně. (Po opakovaném zvyšování úrokových měr se nyní růst cen nemovitostí v Británii v podstatě zastavil, pozn. red.) Vklad v bance naproti tomu roste o nula, nula nic (není to úplně pravda, úrokové míry pro vklady jsou např. v Británii několik procent nad inflací, pozn. red., ale je fakt, že donedávna bylo výhodnější investovat do nemovitostí) a tak je lepší uložit peníze do nemovitostí než do banky. Vzhledem k tomu, že příjmy většiny obyvatel nedrží tempo s růstem cen nemovitostí, musí se lidé, kteří kupují nemovitost poprvé, více zadlužit. Pokud dříve banky v Británii půjčovaly na nákup nemovitosti pouze dva roční platy, dnes půjčují pět. Pokud stoupnou úroky z hypoték, dostane se mnoho lidí do potíží.

Navíc celý systém funguje takto: Přijde bezdomovec do banky a řekne jejímu zaměstnanci: "Kámo, jsem bezdomovec a toto je mých 99 kamarádů bezdomovců. Chtěli bychom, abys každému z nás půjčil milion dolarů na nákup domu." Bankovní úředník mu nejdřív odpoví: "Chlape, ty jsi se zbláznil, nemáš žádný příjem, z čeho bys to splácel?" Bezdomovec přizná, že sice nemá příjem, ale upozorní, že přináší bance dobrý kšeft. Vydáte dluhopisy a bude provize, říká úředníkovi a tak se dohodnou. Bezdomovci dostanou každý po milionu na nákup domu a banka vydá dluhopisy.

Následně přijde úředník do měnového fondu a říká: "Vážení, mám pro vás dobrý obchod. Tady mám 100 milionů v dluhopisech. Ten úvěr je trochu pochybný, ale zástava se zhodnocuje o 12% ročně." Fond dluhopisy koupí. Potom si někdejší bezdomovec najde nějaký McJob za minimální plat, ze kterého může sice přežít, ale ze kterého nemůže splácet hypotéční úroky. Navštíví proto další banku, kde si na dům, který nezaplatil, vezme další půjčku, ze které splácí hypotéční úroky.

Bankovní úředník, za to, že půjčil peníze, které mu nepatří, dostane svou provizi - v případě, že se jedná o 0,1% půjčené sumy, vydělal 100 000 dolarů, tedy deset ročních platů obraceče karbanátků - a vedení banky proti obchodu také neprotestuje, peníze, které půjčuje, nemá. Systém totiž nefunguje tak, že by banka mohla půjčovat, jenom to co má, ale banky půjčují sumy rovné několikanásobku uložených vkladů.

Celá věc funguje jako pyramidální hra. Pokud ceny nemovitostí rostou je hej, v okamžiku, kdy však dojde k zastavení růstu cen nemovitostí a nebo dokonce k jejich poklesu, přichází krize. K něčemu takovému došlo za vlády presidenta Reagana. Tehdy zkrachovaly stovky menších bank a desítky tisíc lidí přišly o své úspory. Nyní krize zasahuje nejen USA, ale i další země. Dluhopisy vystavené na základě hypoték vydaných bezdomovcům jsou v penzijních a investičních fondech celého světa. Pokud se dám na hraní pokru a budu v něm úspěšná (vycházím z předpokladu, že se nejedná o hazardní hru), zbohatnu, ale nezbohatne společnost jako celek. Vydělala jsem peníze na něčí účet. To samé platí pro různé manipulátory s penězi. Vydělávají peníze, ale vydělávají je vždy na něčí účet, společnost jako celek nebohatne.

Když v protějším domě zateplovali střechu, postavili tam tři nové byty. Prodávaly se za 1,8 milionu. Za pět let poté, byl jeden z bytů na prodej za 4,3 milionů. Majitelka na spekulaci vydělala více než vydělají mnozí za dvacet let poctivé práce, ale touto spekulací nevznikla žádná hodnota, společnost jako celek nezbohatla. Pokud například pan Eisman dodá někomu ze svých zákazníků domek na klíč a nebo dodá dřevěný altán, byla vytvořena hodnota a společnost je bohatší jako celek. Systém je však nastaven tak, že ačkoliv pan Eisman vytvořil nějakou hodnotu a na vytvoření této hodnoty vydal daleko větší úsilí, než ona spekulantka, vydělá méně peněz. Tady je zakopaný šakal. Podporujeme ekonomiku ve stylu kasina, nikoliv reálnou ekonomiku. Současná bankovní krize je pouze příznakem daleko hlubších problémů celého našeho ekonomického a politického systému.

Levici se často, a také občas právem, vyčítá, že se zajímá pouze o přerozdělování společného bohatství, ale nikoliv o jeho tvorbu. Ale stejnou námitku lze vznést i proti mnohým pravicovým ekonomům. Zapomínají (a je to dědičný hřích jak "klasické" tak "neoklasické" ekonomie), že hrou v kasinu se sice ten či onen jedinec může obohatit, ale žádné bohatství s touto činností nevytváří.

Západ zbohatl kombinací podnikatelského ducha, inovací a státní politiky, která je podporovala, nikoliv díky kasinům, hře na burse či spekulacím s nemovitostmi.

Převzato z Britské listy ze dne 31.8.2007.
Odkazovač Link: http://www.blisty.cz/2007/8/31/art36060.html



E-mail:  j.chromik@quick.cz

Josef Chromík, Hlavní třída 46, 736 01 Havířov 1. ( 596 813 651)





Zpět



Valid CSS!


Copyright © 2010-2011 chromik.wz.cz. All rights reserved.