Kdo vraždil prezidenty?

Všichni politici světa jsou jen herci viditelní. Režiséři zůstávají v zákulisí neviditelní, kteří všechny herce sledují a kontrolují. Jakmile si některý herec začal rozehrávat svou vlastní hru, ihned musel z kola ven.

Moc peněz rozhodla a kontroluje.…

Motto:
„Zlo se obvykle páchá s nadějí nějaké výhody, jaká se nedá získat konáním dobra".
„V našich rukou je největší moc současné doby - peníze! Během dvou dnů je můžeme v libovolném množství stáhnout z oběhu. Potřebujeme si ještě nějak jinak dokazovat, že naše panství je předurčeno Bohem? S tímto bohatstvím jsme schopni dokázat, že všechno zlo, které jsme museli během mnoha staletí udělat, poslouží k dosažení štěstí a míru lidstva, tedy k po-řádku. Možná, že k tomu bude zapotřebí ještě nějakého násilného opatření, ale nakonec bude pořádek nastolen".
(Protokoly siónských mudrců 22,2)

„Moc peněz" rozhodla, že je čas násilně odstranit z úřadu prezidenta Johna F. Kennedyho, který tuto moc odmítl poslouchat. Aby tato moc dala všem zasvěceným členům Satanovy synagogy najevo, že se skutečně jednalo o její rozhodnutí, zvolila si velmi pečlivě datum atentátu!

Poznámka:
Datum 22. 11. 1910 je den narození americké Federal Reserve. Paul Warburg a dalších sedm osob, mezi nimi politici a finančníci, se vydali na ostrov Jekyll Island, kde stanovili „plán" k vytvoření americké ústřední banky a zajištění její kontroly. John Fitzgerald Kennedy byl v Dallasu zavražděn 22. 11. 1963. Součet čísel 22 + 11 totiž dává pověstné zednářské číslo 33! A na den přesně po 53 letech od začínajícího definitivního triumfu „moci peněz" nad americkým lidem byl z pověření téže moci brutálně popraven Kennedy. Nešlo tedy o rok, ale o den. Za určitých okolností by byl vhodný také 22. prosinec (znovu „22"), kdy roku 1913 nabyl platnosti „Federal Reserve Act" jako zakládací listina ´její´ ústřední banky. Čas však kvapil, protože již o čtyři a půl měsíce dříve se Kennedy opovážil vyzvat moc peněz na souboj nenadálým emitováním vlastních, tedy státních bankovek namísto těch, které soukromá Federal Reserve vždy jen státu „půjčovala" na úroky a úroky z úroků!

4. června 1963 Kennedy, s odvoláním na ústavu, pověřil kongres tisknout a regulovat peníze. Prováděcím dekretem „Executive Order" E.O. No. 11110 nařídil ministerstvu financí vydání 4 292 893 815 dolarů v bankovkách, které už neměly nápis „Federal Reserve Note", nýbrž „United States Note"! To ovšem „moc peněz" nesměla a nemohla za žádnou cenu strpět, protože od časů pěti bratrů Rotschildů neochvějně lpěla na principu a priori nesplatitelného státního zadlužení, který se nyní Kennedy odvážně pokusil připravit o platnost. Kennedy sice jednal v souladu s ústavou, kterou „moc peněz" již roku 1913 jednoduše odsunula stranou, avšak fatálně podcenil „Protokolovou" (myšleny ´Protokoly sionských mudrců´) „moc peněz" a především naprostou bezohlednost jejích rozhodnutí.

Dvě další „opatření" téže moci pak už jen následují s logickou nevyhnutelností. Když po vraždě postoupil na prezidentský stolec dosavadní viceprezident Lyndon B. Johnson, neměl po složení přísahy na práci nic naléhavějšího než nařídit „stažení všech bankovek, vydaných na základě Kennedyho prováděcího příkazu No.11110 ze 4 června 1963".

Poznámka:
Tento neslýchaný případ zůstal ne bez důvodu dodnes utajen široké světové veřejnosti, přestože odborníci na měnové otázky jej dobře znají. Tak např. Hermann Benjes v „Der 3. Weg" č. 12/prosinec 1999, str. 6 ad. psal: „Jen několik měsíců před atentátem na prezidenta Kennedyho navštívil Joseph Kennedy naposled svého syna v Bílém domě. Jedna pokojská později pod přísahou uvedla do protokolu, že po celou dobu rozmluvy prezidenta se svým otcem byla zaměstnaná ve vedlejší místnosti „oválné pracovny" a zřetelně slyšela, jak otec na prezidenta náhle zakřičel: „Jestli to uděláš, tak se tím zabiješ!"

John KennedyÚřední a velmi významný akt se rovnal rozsudku smrti: Kennedy 4. června 1963 podepsal prezidentský dokument „Executive Order No. 11110", kterým byl zbaven platnosti dřívější „E. O. No. 10289". Zmíněné rozhodnutí zmocňovalo prezidenta Spojených států znovu vrátit do správy státu emitování bankovek! Kongresové dokumenty, které se teprve nedávno, za dosud nevyjasněných okolností dostaly na denní světlo, jasně dokazují, že prezident Kennedy dokonce již nechal tisknout nové státní peníze za celkem 4, 292 miliardy dolarů! Jen malá část z těchto peněz se ještě za jeho života dostala do oběhu, většinu nechal Federal Reserve Systém hned po prezidentově zavraždění stáhnout a zničit. Americký lid ani světová veřejnost se o tom nic nedozvěděli. Od té doby se už žádný prezident USA neodvážil vzepřít moci kapitálu. - Poté ve vydání č. 5/květen 2000, str. 37 téhož časopisu vyšel čtenářský dopis Alexandera Kriegsheima s následujícím sdělením: „Kennedyho nástupce, viceprezident L. B. Johnson, ještě tentýž den, tedy 22. 11. 1963 vyzval státní tiskárnu (cedulovou banku), aby okamžitě zastavila tisk „Kennedyho bankovek" a již obíhající platidla znovu stáhla. To byl Johnsonův první úřední výkon! Osobně jsem takovou „Kennedyho bankovku" měl v ruce. Stálo na ní: „Redeemable in Gold and Silver on Demand", česky: „Na požádání směnitelné za zlato nebo stříbro". Až do roku 1913 stála taková slova na každé bankovce USA."

Stejně poslušně provedl příkaz ´o všem rozhodující´ moci peněz také ředitel FBI J. H. Hoover, že alespoň jeden z jeho nejbližších pověřenců musí být v úřední vyšetřovací komisi, která měla „objasnit" vraždu prezidenta USA. K této (po svém předsedovi nazvané) Warrenově komisi, která měla jen osm členů, „patřil totiž také J. Mccoly, muž bez sebemenších znalostí kriminalistiky, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti, který však byl prezidentem Chase Manhattan Bank. K čemu přítomnost bankéře ve Warrenově komisi?" ( Chiesa Viva, duben 2002, str. 15).K čemu asi přítomnost Rockeffelerova důvěrného přítele, ne-li k chránění skutečných zadavatelů atentátu? A opravdu také John Mccloy, podle jména irského původu a tedy pravděpodobně Nežid, byl již dlouho poddajným lokajem „Protokolové" moci peněz. Tento podílník skrytě rothschildovské banky Kuhn Loeb & Co. stál v letech 1947-1949 v čele Světové banky, založené izraelitou Harry Dexterem, po kratší odbočce do diplomacie sloužil 1953-1960 jako prezident rockefellerovské Chase Manhattan Bank a následně se stal předsedou významné Fordovy nadace! Někdy tou dobou předsedal také Dreyfuss Corporation. Jak dokonale se mu podařilo splnit uložený úkol, je mj. zřejmé i z toho, že protokoly Warrenovy komise byly po léta drženy v tajnosti.

Poznámka:
Srv. „CODE", č. 5/květen 1992, str. 53: „dodnes jsou protokoly Warrenovy komise tajné." Jisté je, že nezávislý tisk, pokud vůbec nějaký takový existoval, okamžitě po zveřejnění Warrenovy zprávy „Report of Prezident‚s Commission on the Assasination of President John F. Kennedy" v září 1964 ji podrobil ostré kritice kvůli zjevným snahám o utajování skutečností. Podrobný příspěvek ve vydání z 15. října 1964, str. 41-45 tehdy ve Stuttgartu vycházejícího časopisu s prostým názvem „Zeitung", poukazuje na následující „slabá místa" Warrenovy zprávy: „Kennedy měl být podle ní zastřelen zezadu, přestože tři chirurgové Parkland-Hospitals, kam byl prezident nejprve převezen, jednoznačně konstatovali, že smrtelná rána na hrdlo byla vystřelena zepředu! Oswald měl údajně ze zabavené pušky Mannlicher-Carcano vypálit tři rány během půldruhé vteřiny, přestože provedené testy ukázaly, že dokonce i prokazatelně nejlepší odstřelovač, jako je ředitel National Rifle Association, potřeboval na tři zacílené rány s tímto typem pušky více než 6, 2 vteřiny, zatímco Oswald byl v době své vojenské služby – což je dokumentárně doloženo – pouze průměrný střelec. Okamžitě po Oswaldově zadržení naprosto spolehlivý parafinový test neprokázal v obličeji údajného střelce ani stopy po nitrátu, které by tam nezbytně musely být nalezeny, pokud by Oswald, skutečně krátce předtím, několikrát z pušky vystřelil, a to tím spíše, že neměl čas před zatčením stopy odstranit! Jediný, údajně očitý svědek, Howard L. Brennan, který ze vzdálenosti nejméně 80 metrů měl z ulice vidět Oswalda v šestém poschodí skladiště (asi 25 metrů vysoko) a popsal postavu pachatele tak precizně ve shodě s Oswaldovou tělesnou výškou, váhou a věkem, že je naprosto nemožné, aby to z dané vzdálenosti mohl skutečně vidět! Oswald byl notorický komunista, který pobýval v Sovětském svazu a také se odtamtud vrátil s ruskou manželkou. Přestože byl v Dallasu, tehdy „nejpravicověji orientovaném městě Spojených států" (str. 45), vykřičen jako komunista a nikde nemohl sehnat stálé zaměstnání, čirou ńáhodou´(?) ho městská správa v Dallasu angažovala za domovníka, a to ve skladišti, z něhož měl být Kennedy později zastřelen zezadu (!). Jasným podezřením, že Oswald byl tajným agentem, se Warrenova zpráva samozřejmě sebeméně nezabývala! – Jak známo, bylo na mezitím objeveném filmovém materiálu zřetelně vidět, jak se nikdy nejmenovaný řidič prezidentova vozu náhle obrátil k zadním sedadlům a z bezprostřední blízkosti vystřelil na prezidenta. . .!" Nesmí se ani zapomínat na v pořadí třetí rozhodnutí „Protokolové" moci peněz po zavraždění Kennedyho. Jde o bleskové zlikvidování jejího talmudského soukmenovce jménem Jack Ruby alias Jakob Rubinstein, který o pouhé dva dny později (24.11.1963), zdánlivě bez motivu, zastřelil právě zatčeného údajného Kennedyho vraha Lee Harwey Oswalda ještě dříve, než tento „gój" mohl vyšetřovacím orgánům podat nějaké informace o identitě svých skutečných zákazníků.

JFK byl několik dnů před svou cestou do Dallasu vážně varován jednou jasnovidkou mnohonásobně a opakovaně. Ta paní mu své varovné signály přednášela všemi možnými formami, od slušného poučování až po výhrůžné hrozby o obrovské tragedii s následky ztráty jeho života. Ale JFK zůstal neoblomný a vykročil odvážně vstříc svému OSUDU.

Kdysi v létech 70tých jsem se dočetl, že přes 35 významných osobností z veřejného života všech možných oborů: vědeckého, bezpečnostního, justičního neb i politického se pokoušelo všemožně (i na vlastní pěst) dopátrat se pachatelů a příčin vraždy JFK, ale všichni bez výjimky velmi rychle tragicky zahynuli násilnou smrti všeho možného druhu. Bude stát za vzpomínku, že i bratr zavražděného prezidenta Robert Kennedy musel být odstraněn z cesty včas, protože představoval vážné potenciální nebezpečí: Kdyby byl zvolen, nechal by důsledně vyšetřit kauzu svého bratra Johna, včetně odhalení konkrétních příčin a osobnosti podílejících se na jeho vraždě.

Případ dalšího prezidenta: Abraham Lincoln.

O tom, že roku 1897 Protokoly tak říkajíc nespadly s nebe, nýbrž že představovaly mnohokrát doplňované, a tehdy právě aktuální verzi hlavních rysů staletého plánu, svědčí také až překvapující následující podobnost se zavražděním Kennedyho: vražda jeho prezidentského předchůdce Abrahama Lincolna (1809 – 1865) přesně o století dříve! Nesmí být zapomenuta tím spíše, že rothschildovská finanční moc byla již v šedesátých letech 19. století i na „divokém Západě" dost pevně v sedle, aby životní nerv svých pohádkových bankovních obchodů ve formě nesmírných zisků z tzv. „státního zadlužení" dokázala v případě potřeby obhájit i krvavým násilím.

Abraham LincolnLincoln byl v dřívějších letech poněkud zapleten do bankovních sporů, ale začátek občanské války ho přinutil přijmout rozhodné opatření. Hrozící válka vedla k velkému odlivu peněz, což vzhledem k tehdy ještě přísně zlatem „kryté" měně, činilo banky mimořádně zranitelnými, takže začaly stahovat své úvěry. Hospodářství hrozila pohroma, zatímco vláda zoufale potřebovala prostředky na financování války. Lincoln se vyptával bank, jaké úvěrové podmínky by mu mohly nabídnout, ale striktně odmítl platit 20 až 30 % úroků. A tak poprvé v ´novější´ historii své vlády vytvořil vlastní, neúročené peníze. Lincoln přikázal ministerstvu financí emitovat vládou vydávané peníze; bankovky byly známé jako „Greenbacks" (doslova „vzadu zelené" podle zeleně zabarvené zadní strany). Během války bylo vládou vydáno zhruba 300 000 dolarů této měny a investováno do hospodářství jako válečné výdaje. Emise byla kryta úvěrem Spojených států, ale nebyla registrována jako dluh. Bez zadlužení byla emisí těchto bankovek financována nejen válka, ale pomohlo se tím tehdy i hospodářství, protože bankovní systém byl pod tlakem a stáhl své úvěry.

   O „všem rozhodující moc peněz" pochopila dosah Lincolnova počínání lépe než kdokoli jiný. A byla tím zklamána, když prezident již koncem občanské války roku 1865 přednesl před senátem zásadní prohlášení o finanční politice, která by nadále znemožnila Rothschildům a jejich kumpánům pokračoval v dalším rozšiřování svého amerického podniku vytváření peněz ve formě nových a jako takových zcela zbytečných státních „půjček". „Protože vláda má moc", konstatoval Lincoln, „vytvářet a vydávat měnu i kredit jako peníze, a protože se rovněž těší právu měnu i kredity stahovat z oběhu zdaňováním nebo i jinak, nepotřebuje, a také nemá půjčovat, kapitál na úroky, aby jimi financovala práci vlády a veřejné výdaje. Vláda má veškerou měnu i všechny kredity vytvářet a dodávat do oběhu v takovém množství, aby postačovaly vládě i kupní síle obyvatelstva. Výhradní právo na vytváření a emitování peněz není pouze nejvyšší výsadou vlády, ale také nejlepší příležitostí pro vládu pracovat tvůrčím způsobem." - Zásadní prohlášení pak pro tohoto idealistu končilo osudnými slovy: „Lid může být a také bude zásobován penězi, které jsou stejně spolehlivé jako jeho vláda. Peníze přestanou být pánem a stanou se služebníkem lidstva. Demokracie se pozdvihne nad moc peněz." (Citováno ze Senátního dokumentu 23, str. 91 z r. 1865)

Závěrečná věta dokazuje, že Lincoln sice pochopil hodně o moci peněz, ale tím méně o původu, smyslu a cíli americké i jakékoli jiné demokracie, která kde vznikla podle jejího vzoru. Pravděpodobně by pro svou osobní bezpečnost přijal zcela jiná opatření, kdyby si uvědomil, že jeho – formulací absolutně správná – finanční politika směřuje přímo proti vlastnímu jádru „moderní demokracie", která ve své podstatě není ničím jiným než systémem, který pod pláštíkem možnosti uplatnění „vůle lidu" ve skutečnosti sleduje pouze vlastní cíle talmudské „moci peněz".

Jen několik týdnů (!) po zmíněném senátním prohlášení, kterému samozřejmě následovaly odpovídající činy nebojácného prezidenta, byl už Abraham Lincoln mrtev! Dne 14. dubna 1865, pět dnů po skončení války navštívil Lincoln s manželkou slavnostní představení ve washingtonském divadle. To se mu stalo osudným. Ve 22. hodin jeden z herců, který fanatickým přívržencem Jihu, vtrhl do lóže a z těsné blízkosti prezidenta střelil mu dvakrát zezadu do hlavy. Ve zmatku, který nastal, potom atentátník, herec John Wilkes Booth, utekl. Za několik dní byl dopaden a zastřelen. Přestože Lincolnovi se dostalo všemožné lékařské pomoci, následující den 15. dubna zemřel. „Motiv Lincolnova zavraždění nevyšel nikdy najevo a obvykle se připisuje jednání duševně chorého fanatika. Přesto se také často spekuluje, že Lincolnova smrt souvisela s okolností, že jím navrhovaná finanční politika by v případě účinného provedení mohla znamenat konec moci financí a bank ve Spojených státech i všude ve světě.

Poznámka:
V této souvislosti není bez zajímavosti následující detail: „Po zavraždění prezidenta Lincolna 25. dubna 1865 vyšlo najevo, že jeho vrah J. W. Booth se dobře znal s různými stávajícími i budoucími předáky B’nai B’rith jako Simon Wolf nebo Benjamin F. Peixotto, neboť byl členem stejné skupiny amatérských herců. Ví se také, i když jde pravděpodobně o pouhou náhodu (?), že Wolf se setkal s Boothou ještě ráno v den prezidentovy vraždy, jak se tím sám Wolf vychloubal ve své autobiografii. (Pozn.: židovský právník, publicista, narozený v Bavorsku 1836, v r. 1848 emigroval do USA, kde také v r. 1923 zemřel, přítel prezidentů A.Lincolna a W. Wilsona).

Ještě jeho stručný životopis: Otec A. Lincolna prakticky není známý, i když v oficiálním životopise se uvádí jako syn farmáře a dělníka Thomase Lincolna. Navzdory velkému majetku a různým vedlejším příjmům svého otce vyrůstal v chudé rodině. Abraham jako velice mladý si pronajal obchod v New Salermě a začal podnikat. Lincolnova babička byla ve skutečnosti tetou jeho matky, která byla počata někým neznámým (mám na mysli maminku Abrahámovu) když zemí táhli vojáci, a dobrodruzi. Takže jeho matka byla dcerou neznámého muže, tudíž Abrahamův dědeček z matčiny strany byl neznámý. Tomuto ctižádostivému mladíkovi to však nestačilo a tak se začal sám vzdělávat. Postupně si získal pověst vzdělaného člověka a jeho popularita začala růst, když se na něho lidé začali stále více obracet kvůli svým sporům. Jeho moudré rozhodování ho dovedlo až k tomu, že se vzdal svého obchodu a začal se ucházet o křeslo v illinoiském kongresu. Lincoln měl onemocnění "Marfanův syndrom", který je autozomálně dominantně přenosné onemocnění pojivové tkáně spojené s mutacemi genu pro fibrilám, defektem na 15. chromozomu. Je charakterizován degenerativními změnami pojivové tkáně, které postihují řadu orgánových systémů, pojivovou tkáň kostry, oka (poruchy čočky, a její subluxace), a další tkáně, jako kardiovaskulární, kožní, plicní, gastrointestinální a nervový. Jedná se většinou o dědičnou záležitost. Postižení mívají typicky habitus, vysokou štíhlou postavu, dlouhé tenké končetiny i prsty, volné klouby a trychtýřovitý hrudník.

Začátky politické kariéry:

První pokus mu nevyšel podle jeho představ. Ve svém volebním programu vyzdvihoval zřízení centrální banky, zavedení cla, také zlepšení veřejných institucí, čímž jasně prokazoval, že svým smýšlením tíhne k Whigům. Ve volbách uspěl až na druhý pokus a svoje místo si udržel až do roku 1840. Když se nedokázal uživit politikou, tak si různě přivydělával. Při tom se vážně zaobíral studiem práv a bedlivě sledoval politické dění v zemi. V rámci Whig Party se projevoval jako šikovný politik, takže nebylo překvapením, když se stal jejich volebním lídrem v Illinois.

4. listopadu 1842 se Lincoln oženil s Marií Toddovou, což byla milá, veselá, ctižádostivá a talentovaná mladá žena. V rámci jeho politického vlivu se důkladně věnovala jeho image, o kterou potřebuje pečovat každý politik. Porodila mu také čtyři syny, z nichž se však jen jeden dožil dospělosti.

V této době zuřila v Americe občanská válka, která vyčerpávala obě strany Unii i Konfederaci. K obratu došlo až potom, co Lincoln začátkem r. 1864 jmenoval vrchním velitelem Unie Ulyssa Granta. Dne 9. dubna 1865 byl generál Lee donucený u Appomattox kapitulovat. Tím i občanská válka definitivně skončila. Začátkem června se na Jihu vzdaly poslední jednotky Konfederace. Se svými 600 000 mrtvými to byla až dodnes nejničivější válka v dějinách USA. Materiální škody se nepodařilo vůbec vyčíslit. Lincolnovy narozeniny se slaví v USA jako národní svátek, aby připomínaly prezidenta, který zachránil jednotu národa a demokracii. Pro lepší pochopení události Lincolnem vedené občanské války přikládám zde konkrétní událost, která stojí za povšimnutí: Na pokyn prezidenta Lincolna Grant dal příkaz důstojníkům: „Chceme, aby se Shenandoah Valley stalo holou pustinou, aby i vrána letící přes to údolí musela nést svůj sbalený lunch".Tak kavalerie se dala do zuřivého ničení, loupení, pálení a mordování civilistů a všeho živého, což vyšlo do dějin, jako the Burning (spáleniště). Jeden voják unie o tom zanechal zprávu, jak "obloha od jednoho horizontu k druhému byla černá od kouře sta ohňů, a v noci záře jasnější, než západ slunce svítila ze všech konců. Dokonalost zpustošení je strašná". Tak vypadlo řešení lidských práv po Americky v dobách občanské války u nich doma. To my generace pamětníků okupace z r. 1968 jsme nucení připustit, že Brežněv s celou svou doktrínou zůstal ve své době úplným břidilem někde v pozadí před dnešní doktrínou Amíků „globální agrese" a tvrdého klacku „proti všem".

Srovnání obou případů.

Velmi známé jsou rovněž shody okolností v životě obou amerických prezidentů Abrahama Lincolna a Johna F. Kennedyho. První byl zvolen do Kongresu v roce 1846 a v roce 1860 se stal prezidentem, kariéra druhého nabírala obrátky ve stejných letech jenom o jedno století později. Atentát byl na oba spáchán ve stejný den týdne - pátek. Lincoln byl zavražděn ve Fordově divadle. Kennedyho zabili, když jel ve voze Lincoln vyrobeném firmou Ford. Osobní tajemník Lincolna (mimochodem jeho příjmení bylo Kennedy) se v den atentátu snažil prezidenta přimět ke změně programu. To stejné dělal i o sto let později Kennedyho osobní tajemník příjmením Lincoln. Vrah prezidenta Lincolna John Wilkes Booth se narodil roku 1839. Lee Harvey Oswald údajný vrah, jemuž oficiální verze připisuje vinu za smrt JFK, spatřil světlo světa v roce 1939.

Jak Booth, tak údajný vrah Oswald pocházeli z jihu USA, oba byli zavražděni ještě před začátkem soudního procesu. Booth zastřelil Lincolna v divadle, později byl dopaden ve skladišti. Má se za to, že tento domnělý vrah Oswald střílel na Kennedyho z oken skladu. O totožnosti skutečného vraha Kennedyho, řidiči auta který prezidentský pár vezl, není vůbec nic známo. Zatčen byl v kině. Jak velká byla pravděpodobnost shody všech těchto událostí, jmen a dat? Podle současně platné teorie pravděpodobnosti neuvěřitelně malá.

Závěrečná poznámka.
Moc se definitivně přestěhovala od vlád na finanční trhy

BERNARD LIETAEROsvědčený finanční expert BERNARD LIETAER se v rothschildovsky kontrolované ústřední bance pět let zabýval návrhem a prosazováním «ecu», předchůdce dnešního eura, a byl mj. také prezidentem belgického elektrického platebního systému. Zcela všeobecně platí, co bez obalu prohlásil:

   «. . . moc se definitivně přestěhovala od vlád na finanční trhy. Pokud vláda rozhodne o něčem, co se finančním trhům nelíbí, jako to udělali Britové 1991, Francouzi 1994 nebo Mexičané 1995, nikdo nesedne ke stolu a neřekne: „Tohle byste neměli dělat." Prostě přijde krize dotyčné měny! Několik stovek lidí, kteří nebyli zvoleni ani nemají kolektivní odpovědnost, rozhodne mj. třeba o tom, jakou hodnotu mají penzijní fondy.»

   Co zde LIETAER mlhavě nazývá «finančními trhy» resp. «několika stovkami lidí», je přirozeně ve skutečnosti gigantická internacionální síť Světové banky, MMF, Banky pro mezinárodní platební vyrovnání, «národních» cedulových bank, obchodních bank a investičních fondů, téměř výhradně židovské nebo zednářské provenience.


Když byl tenhle soubor ve středu 16. května pověšen na web jsem ještě netušil, že za pár dnů se světový tisk ujal problému vraha prezidenta Kennedyho stejně jako já, že odmítl oficiální verzi a závěry Warrenové komise o jediném vrahovi Lee Harvey Osvaldovi, jakoby tento můj soubor vyprovokoval v USA obnovení šetření tohoto případu. Celý nález zveřejnil odborný časopis USA Annals of Applied Statistics.

U nás v ČR v pátek 18. května to zveřejnily dva české denníky: PRÁVO a Mladá fronta DNES a v sobotu 19. května slovenský denník NOVÝ ČAS. Ten i s krásnou časovou fotkou posledních chvil života prezidenta Kennedyho.

Kennedy
























E-mail:  j.chromik@quick.cz

Josef Chromík, Hlavní třída 46, 736 01 Havířov 1. ( 596 813 651)





Zpět



Tens of thousands of players play daily spielautomaten, video poker spielen, casino black jack gratis or gratis roulette.

Valid CSS!


Copyright © 2010-2011 chromik.wz.cz. All rights reserved.