Urinoterapie

Moto:
„Upozornit na něco hodně lidí znamená pomoci zdravému lidskému rozumu, aby našel správnou cestu".
Gotthold Ephraim Leasing.

Po celá tisíciletí byla lidská moč považována za božský nektar, který zahání nemoc i stáří. Podle těchto starých zkušenosti pití moče během jednoho měsíce vyléčí všechny nemoci a očistí tělo. Tohle léčení pomoci uriny udivuje svou účinnosti a všestrannosti už přes 5.000 let celou lidskou společnost.
 J. W. Armstrong, Největším šiřitelem a propagátorem Urinoterapie moderní doby se stal anglický lékař J. W. Armstrong, který ve své knižní publikací „Živá voda" popisuje úspěšné léčení i takových nemocí, jako GANGRENA –sněť (nekróza tkáně), TUBERKULÓZA či RAKOVINA. Pomoci moče léčil přes 40.000 pacientů a většinou úspěšně.
Když Armstrong ve svém mládí onemocněl tuberkulózou, začal hodně jíst na doporučení lékařů. Pak přibral 15 kg a k tomu dostal ještě cukrovku. Nemohl spát, bolely ho zuby, otékal mu jazyk a byl nervózní. Pak jako znalec BIBLE si vzpomněl na citát: „Pouze ten žije dlouho a bez nemoci, kdo se naučí pít vláhu z vlastní nádoby. Jen ten je schopen přejít poušť". Vzpomněl si též na svého otce, který na anglickém venkově léčil zvířata tak, že jim dával pít jejich vlastní moč. Ale nejen zvířata. Jeho otec touto metodou vyléčil za pouhé 3 dny svou dceru (Armstrongovou sestru) když onemocněla záškrtem. Když se ocitnul úplně zeslábly pod tíhou tolika nemoci rozhodl se využít otcové metody. Hladověl 45 dnů a pil pouze svou vlastní moč. Současně si celé tělo natíral tou močí. Po půstu se stal Armstrong úplně jiným člověkem. Vážil 70 kg, byl opět plný energie a vypadal o 10 let mladší. Není to jen planá věta, protože jeho kůže se stala úplně hladkou, jako mívají malé děťátka.

Fyzikální vlastnosti moče a Skladba moče:

Barva, Průzračnost, Zápach, Chuť, Reakce, Povrchové napětí, Specifická hmotnost, Pevné látky, Specifická elektrická vodivost, Relativní viskozita a Kalorický koeficient.

Moč je produkt našeho metabolizmu konkrétně vyměšování a její biologické složení je velmi složité. Podle analýzy biochemické urina obsahuje asi 200 složek: Kyselina močová, močovina, základy Turínů, histidin, aminokyseliny, kyselina hyppurová, éterické kyseliny, síra, pigmenty, rodanidy, glukóza, aceton, žlučové kyseliny, kyselina mléčná, kyselina pyrohroznová, cholesterin, inosit (monosacharid), nenasycené mastné kyseliny, kyselina jantarová, šťavelová aj. Z nich jsou pro nás nejdůležitější aminokyseliny, hormony, a enzymy. Je známo, že člověk je zdráv potud, dokud jsou aktivní jeho enzymy. Enzymy jsou bílkoviny schopné urychlit (katalyzovat) určitě biochemické reakce. Je jich celá řada podle toho kterou činnost (funkcí metabolizmu) ony ovládají např. digesce (trávení) srážení krve, dodávku energie, imunitu a podobně. Důležité je si uvědomit, že moč vzniká z krevní plazmy a proto má i složení podobné, jako ona. Jen během zpracování v ledvinách se její jednotlivé složky poněkud mění. Už jen proto, že vzniká z krve, nemůže být jedovatá a v žádném případě škodlivá pro náš organizmus. Kdyby moč byla jedovatá, tak by nás otrávila už při vylučování v ledvinách anebo při kumulací v moč. měchýři. Přesto je možno připustit, že určité stavy organizmu existují, kdy se v moči hromadí i mnoho škodlivých látek, které by při zpětném vrácení do organizmu mohly mít průvodní účinky nepříznivé, např. průjmy, kožní výražky apod. To jsou ale signály ne toxické otravy, ale reakce očistného procesu, teda detoxikace těla zachváceného jedy a jinými škodlivými látkami.

Především je potřeba si uvědomit, že vnitřní prostředí našeho organizmu je večer zásadité, což napomáhá štěpení bílkovin, jako složitých tepelně zpracovatelných látek.

Přírodní léčebné postupy očisty organizmu.

Krok první: Očista střev: Zažívací ústrojí je chemickým regentem zpracovávajícím naši potravu do takových chemických forem, které jsou schopné vstřebat se do krve, anebo do forem, které jsou evakuovány z organizmu.

Krok druhý: Boj s dysbakteriémií. Pro tento boj použijeme česnek, jako jedinou potravinu obsahující germanium. K biochemické transformací potravin je potřeba vytvořit vhodné prostředí pokud jde o pH.

Krok třetí: Očista kloubů. Krok čtvrtý: Očista jater. Krok pátý: Očista ledvin. Krok šestý: Očista lymfatických cest. Krok sedmý: Očista cév.

Urinoterapie má rychlý léčebný účinek.

Terapie moči je cesta a vynikající prostředek k udržení optimálního hormonálního obrazu. Všechny žlázy s vnitřní sekrecí vylučují hormony, protilátky svůj výměšek přímo do krve.

Při nesprávném složení jídla nebo špatném trávení, porušování rovnováhy mezi kyselinami a zásady a dalších odchylkách od parametrů homeostáze se stěny našich cév pokrývají vrstvou cholesterolu a dalších chemických látek, které pak mohou vytvářet zatvrdlou vnitřní výstelku. Ona pak může způsobit zastavení vylučování hormonů a protilátek ze žláz vnitřní sekrece přímo do krve. Přitom endokrinní žlázy jsou naši laboratoři, která musí neustále ihned reagovat na všechny vnější i vnitřní potřeby podněty. Jakmile v našem těle vzniká ohnisko nákazy, právě žlázy ihned určí stupeň a příčinu nemoci podle toho zareagují: Ihned vyloučí sekret a protilátky přesně odpovídající povaze napadení. Pak se v krvi najednou objeví látky proti rakovině, přesně odpovídající charakteru nádoru příslušného jedince. Dále je potřeba si uvědomit, že za vznik rakoviny je převážně zodpovědná strava, podle ní i zhoubný nádor odpovídá svým chemickým složením oblíbeným jídlům a stupni žravosti postiženého jedince. Jen žlázy s vnitřní sekreci neomylně učí charakter nádoru a s absolutní přesnosti vyberou všechny účinné protilátky. Ale pozor: U člověka žijícího v neustálém stresu a lenivě bezmyšlenkovém stavu jsou vstupy ze žláz zavřeny nánosy v cévách. Nebezpečí je v tom, že připravený sekret může pak zůstat ve žlázách, které by následkem toho musely úplně přestat existovat.

Příroda ale umožňuje člověku žít i přes záněty, chronické (střevní) nemoci, křečové žily a hypertonické krize. Naše společnost vynakládá obrovské prostředky na odborné kliniky, zkumné ústavy a farmakologii. Do krve nám proudí společně s tablety a injekcemi chemie, která devastuje celý náš ochranný a adaptační režim celého našeho organizmu a vyřazuje činnosti dokonalý a zázračný systém žláz.

Abychom vůbec zůstali naživu, krev odebírá ze žláz nevyužité hormony a protilátky, které žilami smývá do ledvin. Tak se tyto vysoce účinné a výkonné látky místo ochránců našeho zdraví stávají součásti chemického útoku na nefrony našich ledvin. Ale i lidské ledviny mají obrovské kapacitní rezervy. Podle matematického modelu se jedná o unikátní biologický filtr, vypočtený na bezporuchovou službu 800 – 1,200 let. My jsme schopní jim dát „zabrat" za 30 – 50 let. Naše Ledviny několikrát přefiltrují krev a vrací do ní zpět část důležitých látek. Během téhle mnohonásobné difúzi a dokonal filtrací krve proteče ledvinami za 24 hodin až 131 litrů krve. Z tohoto množství krve je vyloučeno jen 1,3 – 1,5 litru moče! Táto moč však ale není nepotřebný odpad. S moči jsou z těla vylučované i vlastní léčivé látky, které ji dávají charakteristický zápach a barvu, jako i hořkou a nepříjemnou pachuť. S moči se tak nenávratně zbavujeme látek, které naše tělo potřebuje. Pouze v moderní době lidská pýcha, nevědomost a hloupot vytvořily k moči pokrytecký vztah odporu a nechuti.

Jakmile člověk vypije vlastní moč, hormony a protilátky se přes sliznici žaludku a střev rychle dostanou do krve, jater, srdce, plic a arteriálního koryta, kdy tyto chemické reagenty, pemoxoly odstiňují vrstvy ztvrdlé výstelky v cévách. Žlázy pak mají otevřený přístup do krve a tím se renovuje původní záchranný systém hormonálního obrazu. Nyní mohou vstupovat do hry protilátky přímo proti konkrétním nemocem. Moč pak rychle ztrácí svou chuť zápach a barvu, stejně jako pot. Není potřeb žádné deodoranty, a vůně mýdla a parfému se dlouho uchovává. Nemoci, které nás trápily po celá desetiletí samy ustupují, naše vědomí se projasňuje a zlepšuje se i paměť. Naše tělo se stává odolnější vůči infekcím a nachlazením právě v důsledku posílení přirozené biologické ochrany. Tak se nám postupně vrací i imunita daná přírodou.

V plících se zapojuje mechanizmus rezervních drenáží vylučujících husté hleny. Následkem toho někdy dojde přechodně ke zhoršení zánětu čelních dutin pokud se jedná o chronické onemocnění.

Metabolizmus tlustého střeva opět zajišťuje optimální teplotní režim a peristaltiku. Nemocní, kteří trpěli několik desetiletí zácpou zbavují se kalových kamenů o váze pěti, deseti a více kilogramu. Vyměšování probíhá dvakrát i třikrát denně. Celý organizmus se rychle očišťuje. Moč s estává světlejší, čistší a chuti se přibližuje k vodě.

Co jíst při urinoterapii.

Během procedury urinoterapie se snažíme jíst stravu vegetariánskou. První moč začneme pít až po důkladné očistě střev a přechodu na oddělenou stravu s vyloučením mléčných výrobků, kromě malého množství másla, bílého jogurtu, podmáslí či kefíru. Je potřeba se zříct masových vývarů, sladkostí a konzumací masa omezit na minimum, anebo nejlépe úplně ho vyřadit.

Závěrem je potřeba zdůraznit, že urinoterapie je využívání pouze vlastní moče.

Způsoby použití je možno rozdělit do dvou základních kategorii:
1. Vnitřní použití od 2 dl denně až po veškerou moč vyloučenou během ozdravného hladovění.
2. Vnější použití pro vtírání čerstvé moči do rán až po masáže a obklady ze specielně upravené moči.

Hlavní pravidla urinoterapie.

Využíváme „střední" část moče s výjimkou půstu, kdy k močení dochází častěji. V počátečním pramínku je přebytek žluči a v posledním už nejsou léčivé substance.
Moč musíme vypít ihned a najednou.
První ranní moč je nejvhodnější a nejlépe je jí přijímat od tři do čtyř hodin ráno.
Denně je vypijeme alespoň 1 litr vody.
Vyhýbáme se kořeněné a slané stravě, ale i nadbytku bílkovin. O množství vypité moče si musí každý rozhodnout sám, ale nejmenší denní množství by mělo být 2 dl.

V urinoterapii existují četné způsoby aplikace, jak vnitřní, tak zevní. Nejdůležitějším způsobem je vstup ústy, pití. Podle údajů od tisíců lidí praktikujících urinoterapii vypracovali v Japonsku hypotézu, že je velmi pravděpodobné, že urina působí jako přenašeč informací v organismu. Sběr informací z uriny začíná v ústech nebo v jícnu a sahá až ke konečníku. V dutině ústní jsou chuťové buňky, na jazyku, v jícnu a na patře, z nichž jsou podněty vedeny k hlavovým nervům.

  V ústech a okolí úst jsou velké slinné žlázy (podjazyčné, podčelistní a příušní) a při vstupu do jícnu jsou mandle, bránící invazi mikrobů. Chuťové, čichové i zrakové vjemy a mandle aktivují zažívací orgány a imunitní systém. Ztěží můžeme na zažívací organy pohlížet pouze jako na dopravce potravy. Urinou přenášené substance nesoucí informace jsou velmi malé, až nepatrné a většina z nich není zjistitelná současnou technologií, a přesto stačí uvést do chodu nejrůznější procesy.

  Jelikož urina pochází z krve, mění se současně s tím, jak se mění organismus každého jedince, také urina. Urina sbírá v organismu informace dobré i špatné. Tyto informace se pitím uriny znovu dostanou do určitých částí organismu, aby aktivovaly buňky a tkáně, stimulovaly vylučování aktivních enzymů a hormonů a fungování imunitního systému, a to tím způsobem, že se mezi nimi uskutečňují nějaké akce s cílem udržet zdraví.

Například, známe určitou metodu, abychom z uriny zjistili otěhotnění. Tato zkouška spočívá v zjišťování výskytu gonadotropního hormonu v urině. Když žena otěhotní, tkáň, která následně vytvoří placentu, začne vylučovat svůj gonadotropní hormon. Tento hormon bude přítomen v moči těhotné a podá nám o těhotenství informaci. Hormon se dá zjistit od 2 týdnů po oplodnění nebo 4 týdnů od poslední menstruace. Signál o oplodnění bychom mohli pozorovat bez záruky mikroskopem, zatímco urina podává tuto informaci s velkou jistotou.

Organismus ženy se začíná měnit hned od okamžiku oplodnění. Nicméně, prozatím nemáme důkazné prostředky, abychom to zjistili. Až pokročí technologie, budeme schopni prokázat analýzou uriny oplodnění okamžitě.

Dalším známým příkladem je, že urina velmi zřetelně informuje o diabetu přítomností cukru v moči, a tak bychom mohli pokračovat. Urina má o stavu organismu informace mnohem dříve než se projeví symptomy nemoci nebo jiné změny.

Je obrovský rozdíl mezi urinou a léky. Jelikož nepatrná aktivní substance v urině způsobí aktivaci organismu, předpokládá se, že urinoterapie se zakládá na přenosu informací v organismu. S léky je tomu jinak, protože ty vyžadují užívat určité množství, aby se dostavil jejich farmakologický léčebný účinek, a to až jejich vstřebáním v žaludku a dalších orgánech zažívání, kdežto z uriny stačí nepatrné podněty aktivovat organismus, aby začal produkovat ozdravné látky a mobilizoval imunitní systém. A to bez vedlejších účinků.

Alopatických léků je často podáno velké množství, aby se vyvolaly léčebné účinky. Je to řízená intoxikace s vedlejšími účinky. Urina odstraňuje příčinu nemoci, alopatický lék potlačuje symptom. Těžko si lze představit, že nepatrné aktivní substance obsažené v přijaté urině fungují tak jako léky, aby přinesly farmakologický efekt až vstřebáním v žaludku, protože jsou nepatrného objemu.

Tento fakt vede k hypotéze, že v zažívací trubici, tedy někde mezi ústy a konečníkem, existuje senzor, který při pití uriny z ní přijme potřebné informace. Nejpravděpodobnější je, že se nachází v dutině ústní nebo v jícnu. Informace z uriny, zavedené do organismu, spouštějí řetězec fyziologické aktivace buněk, tkání a orgánů a zvyšují účinnost samoléčby.

Nakonec sdělím dva poznatky od japonských kolegů.

Podle Dr. Ryoichi Nakao reaguje urina při výstupu z těla chemicky se vzduchem, kontaminuje se v něm přítomnými bakteriemi, a pravděpodobně přijímá na denním světle sluneční záření. Předpokládá, že urina na vzduchu přichází do styku s kyslíkem a oxidem uhličitým, které jsou aktivní a s dusíkem a argonem atd., které jsou neaktivní. Mohly by již na vzduchu v urině začít nějaké chemické reakce? Je pravděpodobné, že tomu tak je.

Když získáme a užijeme urinu v temnotě, bude to zcela jiná situace, než když vyloučená urina bude ozářena slunečními paprsky. V současnosti úplně nevíme, co se kolem uriny děje, zda chemické reakce působí prospěšně nebo naopak. Také by tato změna nemusela mít žádný význam. Kolem uriny je mnoho záhad, kterým se konečně věda začíná věnovat a čeká na vylepšení vyšetřovacích technologií.

Prof. Dr. Ryošuke Uryu mi řekl, že Japonci odkoukali od Evropanů léčbu nemocí včelím propolisem a přidávají jej do uriny. Jednak odstraňuje pach uriny a jednak zvyšuje její účinnost. Zjistili, že při zevní léčbě ztuhlého kloubu urinou obohacenou propolisem se výsledky dostavují za 2 měsíce, kdežto s urinou bez propolisu za 3 měsíce.

Je dobré, že se Japonci začali vážně zaobírat urinoterapií. To, že se urinoterapie stala součástí výuky na lékařských fakultách (Japonsko, Mexiko, Jižní Korea), přinese v budoucnu své ovoce. Urina je nazývána lékem 3. tisíciletí a tak se k ní chovejme s patřičnou úctou a respektem. Je to produkt našeho organismu, chránící nám život, mějme ji rádi. Naslouchejme svému tělu.

Závěrečné poučení.

Každý kdo se chce začít se léčit metodou urinoterapie, měl by se zbavit zbytečných předsudku a vyzkoušet si své pocity a reakce. Kdo si chce zachovat zdraví, měl by v prvním řadě najít sama sebe a podrobit se praktické zkoušce. Nejdřív vzít menší množství moče a natírat si ji nějakou dobu obě ruce. Až se s moči tak spřátelí, hned poznáte zázračné její účinky na kvalitu kůže. Po pěti minutách si moč smyjte vodou ale bez použití mýdla.

MUDr. Vilma PartykováAž pak můžete si dát kapíčku moče na jazyk, protože chuť a vůně má velký význam pro postižení její podstaty. Pak zvyšujte postupně množství vypité moči až po jednu sklenici denně tak, aby při tom ve Vašem těle a vědomí nevznikaly negativní pocity. Teprve pak můžete přistoupit ke konkrétním léčebním procedurám.

  Závěrem bych chtěl upozornit, že tento soubor si nedává za úkol poskytnout konkrétní řešení pro konkrétní nemocné osoby. V tomto souboru jsou jen všeobecné informace, čeho všeho je možno dosáhnout na cestě ozdravění svého těla pomoci své vlastní uriny (moče). Kdo ale chce se pomoci této metody vyléčit, doporučují se obrátit na příslušnou paní Doktorku Vilmu Partykovou, renomovanou pro tuhle metodu terapie. Uvedená paní Doktorka je zároveň autorkou několik knižních publikací výlučně metodách URINOTERAPIE.

Ing Josef Chromík.

Partyková, Vilma MUDr. E-mailová adresa: dr.partykova@mybox.cz

Odkazující link na její webovou stránku: www.sweb.cz/urinoterapie



Moje vzpomínky na aplikace URINY na Kysucích

Patřím ke generací pamětníků staré předmnichovské republiky, „Slovenského štátu" a pochopitelně dob poválečného uspořádání světa i našich národů. Narodil jsem se na venkově, v rodině, kde byl dobytek všeho možného druhu včetně drůbeže, a vlastnili jsme též dost různých pozemků, na kterých se pěstovaly veškeré obiloviny, dále brambory, zelí, mák, okurky, hrách, fazole, řepa i sojové boby a snad všechny druhy dostupné zeleniny.

A jak to bylo na slovenském venkově s využíváním URINY?

Nejčastěji na otevřené rány, jako dezinfekce. Jakmile došlo k otevřenému poranění někde na těle, byl to laciný prostředek a okamžitě k dispozici. Když jsme se jako děcka poranili, třeba během jízdy na kole - nejčastěji jsme mívali velmi poraněná kolena, nebo při hrách, jako kopané, či jiných - byli jsem poučeni svými rodiči, jak lze ránu rychle zabezpečit proti infekci: Okamžitě ji počurat ! A ono to skutečně fungovalo, a to po celá tisíciletí, po stovky lidských generací.

Další způsob aplikace: U pasení krav jsme jako pastýři praktikovali aplikace těmto oblíbeným domácím zvířatům. Kdykoli se někomu z nás chtělo čurat, tak jsme se přiblížili každý ke své kravičce a čurali kravám vedle čumáků. To měla každá nesmírně ráda, ihned začala lízat teplý proud vytékající lidské moče. Ale nejen lidské, ony kravičky si to i samy jedna druhé někdy rády dělávaly mezi sebou, když byly blízko sebe.

Mám i další vzpomínky ze svých dětských let o využívání uriny v praxi. Dnes už téměř neuvěřitelné metody aplikace moči, ale přesto, jak praxe ukázala, velmi účinné. Když některá slečna na vdávání měla už hocha a chtěla si ho za každou cenu udržet, aby ji neopustil a nechytil se některé jiné, tak do pohoštění (jídla a pití) mu přimíchávala svou čerstvou urinu. Dělalo se to opakovaně během každé jeho návštěvy, kdykoli se chlapec u své slečny znova objevil. I když podle dnešních měřítek světa takové způsoby aplikace zní přímo neuvěřitelně, podle mých dětských vzpomínek s největší pravděpodobností to doopravdy fungovalo. Protože každá slečna se úspěšně provdala za toho mladíka, o kterém se uvedená fáma šířila. Zde je též potřeba dodat, že všechna na tomto principu vzniklá manželství byly skutečně nesmírně šťastné pro oba partnery. A nejednalo se o jediný případ. Takže dvanáct století staré tradice z dob pohanských na venkově přežívaly a zda ještě stále přežívají dodnes, to již nemohou posoudit.




Došlo emailem:

Milý pán Jozef,
o liečení urinou som počul prvý raz ešte ako chlapec v rokoch 1948/50 a keď som mládenčil a začal sexuálne žiť, tak som praktizoval s partnerkou dva roky před nástupom na vojenčinu tzv. "výplach" pošvy močom ihneď po súloži naplno... Nikdy nedošlo k otehotneniu. Potom na vojenčine v Olomovci sme mali ako záklaďáci povinné sex. školenie vrátane ochrany pred pohlanými chorobami a tiež o vtedy bežnej antikoncepcii. Mladý lekár nám dával rôzne otázky na túto tému, tak som sa prihlásil a povedal o mojej dvojročnej praxi výplachu pošvy močom ihneď po výstreku semena (ide to ťažko, ale keď som sa na to sústredil, nebol s tým problém - ten nastal až za niekoľko rokov, keď som zistil,že po vymočení a otrasení... mi za niekoľko minút ešte uniklo zopár kvapiek. Uvedomil som si, že spomenutým praktizovaním som si oslabil "záklopku", ktorá oddeľuje v trubici cestu pre moč a semeno). Lekár z toho zostal paf, potom sa ťukol do čela a celkom úpromne povedal, že jeho také niečo vôbec nenapadlo, hoci ide o celkom prirodzenú formu usmrtenia a výplachu semena zo ženskej pošvy, keďže moč obsahuje aj čpavok, ktorý spermie zabíja a prakticky pri výstreku moču nielen, že opláchne od semena krčok maternice, ale tiež sa dostane aj do ústia (branky) maternice a zabráni počatiu. Toľko z mojej vlastnej praxe v mladosti, ktorú odobril vojenský lekár.




Snímek z webu: http://www.vanderbilt.edu/AnS/psychology/health_psychology/Urine_Therapy.htm


Pití uriny















E-mail:  j.chromik@quick.cz

Josef Chromík, Hlavní třída 46, 736 01 Havířov 1. ( 596 813 651)





Zpět



Valid CSS!


Copyright © 2010-2011 chromik.wz.cz. All rights reserved.